ECLI:CZ:US:2012:2.US.1201.12.1
sp. zn. II. ÚS 1201/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2012 č. j. 115 Ec 56/2011-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2010 a upřesněnou podáním doručeným dne 6. 4. 2012 se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Okresní soud v Hradci Králové výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 014 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Napadeným výrokem II. uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se ho nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220,- Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.
Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi týkajícími se shodné právní problematiky se Ústavní soud podrobně zabýval v zamítavém nálezu ze dne 29. 3. 2012 vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3923/11, jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán. Závěry v něm vyslovené se proto uplatní i v daném případě a napadený výrok nelze považovat za protiústavní. Ústavní soud tedy na odůvodnění citovaného nálezu pro stručnost pouze odkazuje.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu