ECLI:CZ:US:2012:2.US.1338.11.1
sp. zn. II. ÚS 1338/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Ing. V. Š., Mgr. M. K. a J. H., zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39, PS 2, 779 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 12 Co 100/2010- 390 ze dne 21. prosince 2010, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci, č. j. 10 C 173/95 - 334 ze dne 7. listopadu 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje náležitosti §34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jejich právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpali všechny relevantní procesní prostředky, které jim právní řád k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byli stěžovatelé poučeni o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné k Nejvyššímu soudu podat dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Dotazem u Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé této možnosti využili, a vyžádal si stejnopis podaného dovolání. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé podali dovolání dne 11. května 2011, přičemž o podaném mimořádném opravném prostředku dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Ústavní soud pokládá za vhodné poznamenat, že v souladu se svou ustálenou judikaturou již nevyčkává rozhodnutí dovolacího soudu o podaném mimořádném opravném prostředku, který Nejvyšší soud může z důvodů záležejících na jeho uvážení odmítnout jako návrh nepřípustný, nýbrž ústavní stížnosti v takovém případě odmítá pro nepřípustnost jako návrhy předčasně podané (blíže k tomu viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, 2007, s. 376 bod 12 a s. 378 bod 18). Rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy dovolací soud o podaném opravném prostředku teprve rozhoduje, by bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu. Ústavní soud však považuje za vhodné poznamenat, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti nejsou stěžovatelé zbaveni práva obrátit se na Ústavní soud v případě, že Nejvyšší soud jejich námitky nevyslyší.
Ve světle řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. května 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu