ECLI:CZ:US:2012:2.US.1375.12.1
sp. zn. II. ÚS 1375/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 167, IČ 25788001, zastoupeného JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 10, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2012 č. j. 5 Afs 66/2011-109 a Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2011 č. j. 11 Ca 265/2009-41, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí zkrácen na svých právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení Městský soud v Praze a také Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí nevypořádaly s jeho argumentací vztahující se k výkladu §38r odst. 2 zákona o daních z příjmů a k jeho nároku na uplatnění daňové ztráty dodatečným daňovým přiznáním ze dne 25. 3. 2008 - za zdaňovací období roku 2003, což však bylo správními orgány i soudem považováno za úkon učiněný po lhůtě k tomu stanovené. Dále poukázal na závěr soudů, dle něj nesprávný, týkající se §38r zákona o daních z příjmů (zákona č. 586/1992 Sb.), novelizovaného zákonem č. 261/2007 Sb., i jeho vztahu k podílovým fondům a na nutnost takového výkladu citovaného ustanovení, který by nevybočoval z rozumného výkladu právního předpisu
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a opodstatněně ji zamítl. V rozsáhlém odůvodnění s poukazem na svou judikaturu vztahující se k daňovému právu, na judikaturu Ústavního soudu i Vrchního soudu v Praze, na věcnou působnost §38r zákona o daních z příjmů, vyplývající z přechodných ustanovení zákona č. 261/2007 Sb., účinného od 1. 1. 2008, se vypořádal se všemi námitkami ve stížnosti uplatněnými, týkajícími se výkladu a aplikace citovaného ustanovení a důvodně konstatoval správnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Ten na základě zjištění, že stěžovatel podal za zdaňovací období roku 2003 řádné daňové přiznání (s vykázanou nulovou výší daně), k němuž dodatečné daňové přiznání s uplatněnou daňovou ztrátou snižující daňovou povinnost podal až v roce 2008, důvodně konstatoval, že toto dodatečné daňové přiznání bylo podáno zjevně po lhůtě stanovené §41 odst. 4 ve spojení s §47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a řízení o něm proto bylo v souladu se zákonem správcem daně oprávněně zastaveno. S ohledem na shodné námitky, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a také ve stížnosti ústavní, lze na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu