ECLI:CZ:US:2012:2.US.1528.12.2
sp. zn. II. ÚS 1528/12
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 5. září 2012 sp. zn. II. ÚS 1528/12 ve věci ústavní stížnosti J. W. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 55 To 30/2012-269 ze dne 8. 2. 2012, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stěžovatelova stížnost v jeho trestní věci, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníka řízení.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 55 To 30/2012-269 ze dne 8. 2. 2012 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností, podanou telefaxem dne 23. dubna 2012 a k poštovní přepravě dne 24. dubna 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Jím byla pro opožděnost zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 4 T 218/2011-254 ze dne 18. ledna 2012, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby a nebyl přijat jím nabídnutý písemný slib ani dohled probačního úředníka. Namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že jemu a jeho obhájci bylo usnesení soudu prvního stupně oznámeno dne 18. ledna 2012, jak správně konstatoval i soud druhého stupně. Třídenní lhůta k podání opravného prostředku tak měla uplynout dne 21. ledna 2012, což byl den pracovního klidu (sobota), a proto končila až dne 23. ledna 2012, jak správně vyvodil soud druhého stupně. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, která byla dne 23. ledna 2012 odeslána faxem na podatelnu soudu prvního stupně. Pokud soud druhého stupně jako den doručení stížnosti uvádí den 25. ledna 2012, tak se jedná o den doručení tohoto podání v písemné podobě. Poukazuje na nález sp. zn. I. ÚS 1286/10 ze dne 8. 9. 2010 (N 191/58 SbNU 695), podle něhož účastníkovi řízení nelze přičítat k tíži, pokud v soudní evidenci nelze najít podání, a je v takovém případě nutné vycházet z presumpce, že bylo podáno včas. Rovněž dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 171/2003 ze dne 20. února 2003 je zákonná forma podání dodržena i v případě, je-li podání učiněno faxem (telefaxem). V daném případě byl opravný prostředek podán dne 23. ledna 2012 a tato skutečnost je i doložitelná ze strany navrhovatele potvrzením o doručení faxového podání soudu prvního stupně a rovněž i sdělením soudu prvního stupně. Soud druhého stupně to však nereflektoval a podanou stížnost zamítl jako opožděnou, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady. Dopustil se tedy pochybení při zjišťování data, kdy byla stížnost podána. Ze strany Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci se nejedná o první pochybení v obdobné věci. Domnívá se tedy, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci nereflektuje a zřejmě neakceptuje podání učiněná prostřednictvím faxového podání.
II.
Naléhavost věci
3. S ohledem na přední postavení osobní svobody (do níž bylo napadenými rozhodnutími aktuálně zasaženo) v katalogu základních práv a svobod projednal Ústavní soud ústavní stížnost v souladu s vlastní ustálenou rozhodovací činností přednostně mimo pořadí.
III.
Procesní postoj ostatních účastníků řízení
4. Ústavní soud vyzval ostatní účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že jiné skutečnosti mu nejsou známy.
6. Krajské státní zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.
IV.
Skutková východiska
7. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 218/2011 byly zjištěny následující skutečnosti.
8. Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro přečiny podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, zatajení věci podle §219 odst. 1 trestního zákoníku. V této věci byl stěžovatel vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Olomouci č. j. 0 Nt 541/2011-12 ze dne 5. července 2011. Stěžovatel prostřednictvím svého obhájce podáním doručeným telefaxem dne 17. ledna 2012 a následně i v listinné podobě navrhl nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a přijetí slibu a současně požádal o propuštění z vazby. Při hlavním líčení konaném Okresním soudem v Olomouci dne 18. ledna 2012 byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítnuta a současně nebyl přijat jeho písemný slib ani nabídnutý dohled probačního úředníka. Po vyhlášení usnesení si stěžovatel ponechal lhůtu.
9. Podáním ze dne 20. ledna 2012 stěžovatel podal proti předmětnému usnesení stížnost. Toto podání se ve spise nachází ve dvojí formě. Jednak ve formě faxového podání s údajem, že bylo přijato od advokáta Mgr. O. M. (obhájce stěžovatele) dne 23. ledna 2012 v 16:19 hod. Ve spise se na tomto podání nachází tužkou napsaná poznámka: "Nebylo zažurnalizováno!" a nejsou na něm vyznačena čísla listů. Dále se ve spise nachází stížnost ve formě písemného podání, které obhájce stěžovatele podal osobně soudu prvního stupně dne 25. ledna 2012. Toto podání je na č. l. 261-262.
10. Ze stěžovatelem předloženého hlášení o faxovém přenosu vyplývá, že obhájce stěžovatele z telefaxu č. + 420 XXX XXX XXX dne 23. ledna 2012 v 16:18 hod odeslal na č. 585 229 417 (Okresní soud v Olomouci - trestní) 4 strany, přičemž přenos trval 1 min 23 s.
V.
Právní východiska
11. Problematikou doručování faxových podání se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval. Z ustanovení §59 trestního řádu in fine vyvodil, že podání v trestní věci lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Trestní řád přitom nepožaduje doplnění telefaxového podání písemnou formou, jako je tomu v případě ustanovení §42 občanského soudního řádu [nález sp. zn. I. ÚS 1286/10 ze dne 8. 9. 2010 (N 191/58 SbNU 695) aj.].
12. Rovněž Nejvyšší soud se vyslovil, že zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1 věty druhé trestního řádu je dodržena i v případě, je-li podání učiněno faxem (telefaxem). Při takové formě podání je lhůta k uplatnění opravného prostředku ve smyslu §60 odst. 1 a 3 trestního řádu zachována i tehdy, dojde-li podání příslušnému soudu v poslední den zákonné lhůty po skončení řádné pracovní doby, protože lhůta končí až ve 24:00 hod tohoto dne (sp. zn. 6 Tdo 171/2003 ze dne 20. února 2003).
VI.
Závěry
13. Stížnostní soud v daném případě evidentně vycházel při posuzování včasnosti opravného prostředku stěžovatele toliko z podání, které je ve spise zažurnalizováno a které obhájce stěžovatele podal osobně u soudu dne 25. ledna 2012. Z důvodů, které s ohledem na absenci věcného vyjádření stížnostního soudu nelze zjistit, nevycházel z časově předcházejícího faxového podání téhož opravného prostředku. V této formě byla přitom stížnost doručena soudu prvního stupně již dne 23. ledna 2012. To vyplývá nejen z listinných záznamů obhájce stěžovatele o přenosu, ale i z obsahu soudního spisu.
14. Za situace, kdy je i podle obsahu napadeného rozhodnutí nesporné, že posledním dnem lhůty pro podání stížnosti bylo pondělí 23. ledna 2012, je tedy možno uzavřít, že stěžovatel podal předmětnou stížnost včas. Tím, že stížnostní soud nevycházel z faxového podání stěžovatele a odmítl stížnost věcně projednat, odepřel mu nepřípustně přístup ke spravedlnosti.
15. Ústavní soud tedy shledal ústavní stížnost opodstatněnou, a proto jí zcela vyhověl. Obecný soud porušil základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 5 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny, když posoudil stížnost stěžovatele jako opožděně podanou, aniž pro to byl důvod, a tím mu odepřel přístup k jejímu věcnému projednání. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
16. Od ústního jednání nebylo možné očekávat pro podstatu věci rozhodné další objasnění věci. A protože s tím oba účastníci výslovně souhlasili, tak bylo podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upuštěno od ústního jednání.