ECLI:CZ:US:2012:2.US.1638.12.1
sp. zn. II. ÚS 1638/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., advokátem nezastoupeného, směřujícímu proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 As 23/2012-13, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Vzhledem ke skutečnosti, že není zastoupen advokátem a na toto povinné zastoupení nemá prostředky, navrhl současně přerušit řízení o této své ústavní stížnosti do doby vydání konečného rozhodnutí v řízení o žalobě proti rozhodnutí ČAK č. j. 1024/12 o neurčení advokáta. Dále požádal, aby mu ke splnění procesních povinností nebyla ukládána lhůta kratší než 21 dnů.
Ústavní soud se, tak jako v jiných případech, nejprve zabýval návrhem z hlediska jeho formálních náležitostí, které na něj klade zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou.
Stěžovatel zkoumaný návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přitom Ústavnímu soudu v minulosti předložil již několik desítek návrhů prezentovaných jako ústavní stížnost, kdy postupuje v tomto směru shodně a zákon o Ústavním soudu vědomě ignoruje. V rámci předchozích řízení (např. věc sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10, II. ÚS 289/11, atd.) byl přitom opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinném zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o následcích nesplnění těchto výzev. Například řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 784/12 Ústavní soud ukončil odmítnutím návrhu pro absenci potřebného zastoupení, přičemž příslušné usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 3. 2012. Přesto hned dne 2. 5. t. r. vypravil k Ústavnímu soudu návrh nyní posuzovaný, který je koncipován zcela v duchu podání předchozích, tedy nesplňuje ani základní formální požadavky zákona o Ústavním soudu.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tím je zároveň zodpovězena stěžovatelova žádost o poskytnutí lhůty k nápravě minimálně v délce dvacet jedna dnů.
Jestliže není návrh pro formální vady způsobilý meritorního projednání, nelze činit ani takové procesní úkony, jako přerušení řízení. Za dané situace proto bylo bezpředmětné se otázkou přerušení tohoto řízení do skončení řízení stěžovatelem označeného ve smyslu §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu zabývat.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj