ECLI:CZ:US:2012:2.US.1670.11.1
sp. zn. II. ÚS 1670/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele 2R Holding, s. r. o., se sídlem Weilova 1451/2g, 102 00 Praha 10 - Hostivař, zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1, týkající se průtahů v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 731/2010, v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy vedeném u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 C 17/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá konstatování, že v záhlaví uvedeném řízení vedeném u Krajského soudu v Praze dochází k průtahům, čímž je zasaženo do práv stěžovatele ústavně zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práva a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Současně navrhl, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Praze, aby v průtazích nepokračoval a aby ve věci neprodleně jednal a postupoval.
2. Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 10. srpna 2010, č. j. 13 C 17/2010-176, zamítl žalobu ze dne 12. dubna 2010, jíž se žalobce (společnost UniCredit Bank Czech Republic, a. s.) domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 31. března 2010 mezi společností PALCOR CZECH s. r. o., jako prodávajícím, a stěžovatelem jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod nemovitostí blíže specifikovaných v této kupní smlouvě. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací řízení je vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 731/2010.
3. Oznámením ze dne 29. prosince 2010 Krajský soud v Praze stěžovatele vyrozuměl o tom, že s ohledem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. MSPH 94 INS 3902/2010-B-78, kterým byl na majetek společnosti PALCOR CZECH s. r. o., prohlášen konkurs, je řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy podle §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, přerušeno. Stěžovatel nejprve podáním ze dne 23. prosince 2010 žádal o urychlené projednání a rozhodnutí o odvolání a následně podáním ze dne 13. ledna 2011 navrhl, aby bylo v řízení pokračováno. Poté podáním ze dne 5. května 2011 navrhl, aby Vrchní soud v Praze postupem podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů Krajskému soudu v Praze určil lhůtu pro rozhodnutí o odvolání nebo k provedení jiného úkonu ve věci vedoucího k rozhodnutí věci. Krajský soud v Praze přípisem ze dne 12. května 2011 stěžovateli sdělil, že řízení je přerušeno v důsledku prohlášení konkurzu a že má další podání adresovat soudu prvního stupně. V řízení doposud nebyl učiněn žádný další úkon a ve věci nebylo rozhodnuto.
II.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Jejich porušení spatřuje v nečinnosti Krajského soudu v Praze, jenž nerozhodl o odvolání ve věci o určení neplatnosti kupní smlouvy s poukazem na přerušení řízení. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjí stěžovatel od doručení přípisu Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2011, jímž soud sděluje, že řízení je přerušeno. Vzhledem k tomu, že se dle názoru stěžovatele jedná o poslední procení prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje, je i ústavní stížnost přípustná. Stěžovatel podrobně rozepisuje skutkové okolnosti celé věci. Postup žalobce považuje za účelový, či dokonce šikanózní, jehož hlavním cílem je, aby nedošlo k vkladu vlastnického práva stěžovatele k předmětným nemovitostem, ale naopak, aby byly sepsány do konkursní podstaty společnosti PALCOR CZECH s. r. o., a posléze zpeněženy. Na základě podané žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy, k jejímuž podání ostatně dle stěžovatele nemá žalobce ani aktivní legitimaci, ani naléhavý právní zájem, totiž došlo k přerušení vkladového řízení a stěžovatel tedy dosud není zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Uvedený stav je možné odstranit pouze tím, že žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy bude Krajským soudem neprodleně zamítnuta. Stěžovatel dovozuje, že přerušené řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy je sporem o rozsah majetkové podstaty, v němž lze pokračovat (§265 odst. 1 insolvenčního zákona) kdykoliv to kterýkoliv z účastníků navrhne nebo i bez takového návrhu. Na nutnosti pokračování v řízení nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel podal žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí se soupisu konkursní podstaty úpadce podstaty společnosti PALCOR CZECH s. r. o. Krajský soud v Praze svým postojem porušuje ústavně zaručené právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
5. Stěžovatel dále namítá porušení práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny), neboť v důsledku nečinnosti soudu hrozí stěžovateli škoda ve výši 200 - 500 miliónů Kč. Rovněž mohou být dotčeny zahraniční investice jediného společníka stěžovatele z hlediska dohody o ochraně investic.
III.
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v §43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
7. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině a Úmluvě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí, a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti nečinnosti Krajského soudu v Praze, který kvůli přerušení řízení z důvodu prohlášení konkursu na jednoho z účastníků nemůže rozhodnut o podaném odvolání. Otázkou tedy je, zda nepokračováním v přerušeném řízení dochází k porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy. Převedeno do podústavní roviny, jde o otázku výkladu §265 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Přitom je třeba vyjít z toho, zda lze podřadit spor, resp. řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy pod spory o rozsah majetkové podstaty, či zda má spíše charakter sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka.
9. Žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy může ve svém důsledku znamenat, pokud jí bude vyhověno, že kupující k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, nenabyde vlastnické právo, čímž zůstanou ve vlastnictví prodávajícího (ve stávající věci úpadce). V dané věci to tedy prakticky znamená, že se nemovitosti stanou součástí majetkové podstaty, přičemž jediný možný postup, jak dosáhnout jejich vyloučení z majetkové podstaty úpadce je podání incidenční žaloby podle §225 insolvenčního zákona. Z tohoto pohledu má spor o určení neplatnosti kupní smlouvy v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tím nastávají účinky předvídané v §263 odst. 1 ve spojení s §265 odst. 1 insolvenčního zákona a ve sporu o určení neplatnosti kupní smlouvy nelze pokračovat. Nelze přitom přehlédnout, že stěžovatel incidenční žalobu podal. Ústavní soud uzavírá, že v postupu Krajského soudu v Praze, který řízení o určení
neplatnosti přerušil nelze spatřovat porušení ústavně zaručeného práva na projednání věci bez průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu