ECLI:CZ:US:2012:2.US.1735.12.1
sp. zn. II. ÚS 1735/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2012 č. j. 43 Ad 55/2011-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2012 stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozsudku obecného soudu pro zásah do jeho ústavně zaručených práv.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2011 č. j. 641 018 007/48091-VD, jímž žalovaná zamítla stěžovatelovy námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 16. 11. 2010, kterým mu odňala invalidní důchod.
Stěžovatel se u Ústavního soudu domáhá projednání a objektivního posouzení případu a požaduje nápravu, tj. přiznání plného invalidního důchodu zpětně od data, kdy se jej domáhá. Současně žádá o prominutí nákladů a poplatků spojených s předmětným soudním řízením i s ústavní stížností s odůvodněním, že se dlouhodobě nachází v hluboké hmotné sociální nouzi.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatňováním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Výjimku z tohoto pravidla pak mj. představuje ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
V daném případě ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydanému dne 29. 3. 2012, proti němuž měl stěžovatel možnost podle ustanovení §102 s. ř. s. podat ve lhůtě dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí (§106 odst. 2 s. ř. s.) kasační stížnost. O této skutečnosti byl stěžovatel ostatně v předmětném rozsudku náležitě poučen.
Je tedy zjevné, že stěžovatel nesplnil podmínku vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje, přičemž není splněno ani kritérium podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) o Ústavním soudu (k výkladu těchto pojmů srov. např. Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. ASPI, Praha 2007, s. 387).
S ohledem na výše uvedené soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad návrhu ve smyslu §41 písm. b) citovaného zákona.
Pokud jde o požadavek stěžovatele, aby mu byly "prominuty náklady a poplatky spojené s předmětným soudním řízením a s ústavní stížností", je nutno konstatovat, že k takovému rozhodnutí zákon Ústavní soud neopravňuje. Důvod k postupu dle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu pak není v dané věci dán, stejně jako nejsou splněny podmínky pro použití ustanovení §83 tohoto zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj