ECLI:CZ:US:2012:2.US.1772.11.1
sp. zn. II. ÚS 1772/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti M. F., zastoupené JUDr. Irenou Hruškovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 To 31/2011 ze dne 5. 4. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 6. 2011, se stěžovatelka domáhá ve prospěch svého syna P. F., t. č. neznámého pobytu, zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2011, č. j. 1 T 4/97-3034, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení podle §278 trestního řádu.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence. Rámec, stanovený těmito předpisy, nemůže překračovat.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto předpisem je zákon o Ústavním soudu, podle jehož ustanovení §72 odst. 1 písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá pravomocné usnesení obecného soudu, které bylo vydáno v trestním řízení vedeném proti jejímu synovi P. F. Jako matka jmenovaného je bezpochyby osobou oprávněnou podat v jeho prospěch návrh na povolení obnovy řízení (srov. §280 odst. 3 trestního řádu). Toto její oprávnění dané trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.
Podle §12 odst. 6 trestního řádu se stranou rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení. V daném případě však stěžovatelka stranou řízení, v němž bylo vydáno zamítavé usnesení, zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost podává osoba zjevně k tomu neoprávněná, Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj