ECLI:CZ:US:2012:2.US.1792.12.1
sp. zn. II. ÚS 1792/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Legerova 44, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 3/2012 ze dne 18. dubna 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 37 Nt 601/2012 ze dne 27. ledna 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném usnesení Městského soudu v Praze, které nahradilo napadené předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z důvodu napadnutí obžaloby k Městskému soudu v Praze namísto k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který v otázkách vazby stěžovatele rozhodoval do té doby, byl stěžovatel poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat k Vrchnímu soudu v Praze stížnost jako řádný opravný prostředek ve smyslu §141 a násl. trestního řádu.
Ústavní soud konstatuje, že vzpomínané poučení o možnosti podat stížnost je explicite opřeno o ustanovení §74 odst. 1 trestního řádu (přípustnost stížnosti proti rozhodnutím o vazbě), a proto je stížnost jako řádný opravný prostředek proti usnesení vydaném soudem v otázce ze zákona přípustná. Stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil vyčerpání tohoto opravného prostředku, který se mu nabízí, když v ústavní stížnosti tuto skutečnost ani nezmiňuje, ani případné rozhodnutí o této stížnosti nenapadá, ačkoli je přitom zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem. Rozhodnutí o ústavní stížnosti by tudíž bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu.
Ve světle řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. června 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj