ECLI:CZ:US:2012:2.US.1823.12.1
sp. zn. II. ÚS 1823/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 37, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 135/2012 ze dne 5. 4. 2012 a proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 83/2011 ze dne 1. 2. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Domnívá se, že těmito pravomocnými rozhodnutími i v řízení před jmenovanými soudy bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 40 odst.2. Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení Městského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. David Otevřel a přísedící P. H. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 89 T 83/2011.
Stěžovatel s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že vyjádření přísedícího při hlavním líčení, které se mělo vztahovat k osobě jeho obhájce, a následný postup předsedy senátu zakládají pochybnost, že nemohli v jeho trestní věci nestranně rozhodovat. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nikterak nevysvětluje, proč nerozhodl o návrhu na přibrání znalce, který by mohl zanalyzovat zvukový nosič, na němž je zaznamenáno hlavní líčení. Ani odvolací soud nevysvětlil, proč nenařídil provedení znaleckého zkoumání zmíněného záznamu, a odpovídajícím způsobem nereagoval na předložené odborné vyjádření, z něhož je zřejmé, že přísedící vytýkanou poznámku pronesl.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
V daném případě tomu tak není, neboť projednání předloženého návrhu brání subsidiarita ústavní stížnosti, která je jedním z pojmových znaků tohoto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, a její uplatnění v podobě principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Z konstantní judikatury Ústavního soudu pak vyplývá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž již nelze případnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky v rámci právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (např. III. ÚS 842/10).
Stěžovatel podává ústavní stížnost v době, kdy trestní řízení nebylo dosud skončeno, a tudíž předčasně. Bude-li však nadále přesvědčen, že v průběhu trestního řízení, které stále probíhá, jedná a rozhoduje soudce, který měl být vyloučen, což by odporovalo požadavku, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, má možnost takovou námitku uplatnit v rámci opravných prostředků, které trestní řád předvídá a jež jsou i ve vztahu k ní stěžovateli k dispozici.
Stěžovateli zůstává zachována možnost, aby poté, kdy bude trestní řízení definitivně ukončeno, tedy v jeho věci bude vydáno rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, podal případně k ochraně svých ústavně zaručených práv a svobod ústavní stížnost.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj