ECLI:CZ:US:2012:2.US.2301.12.1
sp. zn. II. ÚS 2301/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného Mgr. Petrem Janečkem, advokátem, se sídlem v Kladně, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2012, č. j. 50 A 3/2012-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení, jímž Krajský soud v Praze zamítl jeho návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu. Stěžovatel tvrdí, že konáním místního referenda o otázkách týkajících se vybudování výsypek a povolení těžby vyhrazeného nerostu v označené lokalitě bylo porušeno jeho právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud jeho právům neposkytl patřičnou ochranu, když rozhodl nezákonně a nesprávně se odvolával na judikaturu, včetně judikatury Ústavního soudu, která je pro danou věc nepoužitelná.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Napadené usnesení obsahuje poučení, že proti němu lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že toto poučení je dle jeho názoru nesprávné, neboť podle §104 odst. 1 soudního řádu správního je nepřípustná kasační stížnost ve volebních věcech a současně nelze dohledat žádná použitelná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost proto považuje za podanou proti poslednímu procesnímu prostředku, který mohl k ochraně svých práv využít.
Ústavní soud však dospěl k závěru opačnému. Podle ustanovení §102 soudního řádu správního je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí, kasační stížnost. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak. Podle §104 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění účinném do 31. 12. 2011, byla kasační stížnost nepřípustná ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda. Novela soudního řádu správního, provedená zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vypustila s účinností od 1. 1. 2012 výluku kasační stížnosti v případě referend, takže předmětný §104 odst. 1 zní nyní tak, že kasační stížnost ve věcech volebních je nepřípustná. Důvodová zpráva k příslušnému bodu novely říká, že se "nově připouští kasační stížnost ve věcech místního a krajského referenda, a to proto, že v této agendě není přezkoumání rozhodnutí krajského soudu z povahy věci nevhodné, a protože praxe zde ukazuje zvýšenou potřebu sjednocování judikatury i v této oblasti." Podle přechodných ustanovení (část první, čl. II, bod 11 zákona č. 303/2011 Sb.) lze kasační stížnost podat pouze proti těm rozhodnutím krajských soudů ve věcech místního a krajského referenda, která byla vydána v řízeních zahájených po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Jak vyplývá z kopie napadeného usnesení, bylo řízení o stěžovatelově návrhu zahájeno dnem 20. 3. 2012, kdy byl jeho návrh doručen krajskému soudu. Na věc se tedy použije soudní řád správní ve znění novely č. 303/2011 Sb. a podle toho stěžovatel kasační stížnost podat mohl.
Ústavní stížnost je z výše uvedených důvodů nepřípustná. Ústavní soud k tomu dodává, že neshledal důvody pro postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť zde uvedené předpoklady pro výjimku z podmínek uvedených v prvém odstavci uvedeného ustanovení naplněny nejsou.
Ústavní stížnost tedy byla jako nepřípustný návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj