ECLI:CZ:US:2012:2.US.2823.12.2
sp. zn. II. ÚS 2823/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2012 č. j. 156 EC 844/2010-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, s tím že v jiném řízení se stejnými účastníky jí již náhrada nákladů řízení přiznána byla. Tato skutečnost však nemůže být okolností odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů řízení. Je přesvědčena, že soud ustanovení §142 o. s. ř. nesprávně aplikoval a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Rovněž upozorňuje, že jí soud nesdělil svůj záměr aplikovat citované ustanovení o. s. ř. tak, že posoudí její náklady jako účelně nevynaložené. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu.
Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např. sp. zn. II. ÚS 853/12, II. ÚS 1266/12, I. ÚS 1340/12, III. ÚS 1462/12 či III. ÚS 1699/12). S podstatou této argumentace, kterou stěžovatelka ve svých podáních neustále opakuje, se dále Ústavní soud podrobně vypořádal v zamítavém nálezu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12. V posuzované věci je napadený výrok logicky a ústavně konformním způsobem odůvodněn. Za této situace tedy postačí na závěry z této judikatury plynoucí, jež jsou stěžovatelce známy, pro stručnost plně odkázat.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu