ECLI:CZ:US:2012:2.US.3136.11.1
sp. zn. II. ÚS 3136/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatele F. D., právně zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Spálená 10, Praha 1, proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru dopravy ze dne 24. 8. 2011 č. j. 2/OD-PŘEST/823/10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že správní orgán mu uložil za dopravní přestupek pokutu a zákaz činnosti řízení vozidel rozhodnutím ze dne 7. 2. 2011. Vzhledem k plynutí lhůt a délce zákazu v trvání 6ti měsíců mělo dojít k uplynutí poloviny sankce zákazu řízení dne 17. 9. 2011. Stěžovatel podal žádost o prominutí poloviny zákazu trestu, resp. sankce, podáním ze dne 17. 8. 2011 a v návrhu výslovně uvedl, z jakého důvodu jej podává s mírným předstihem. Následovalo zamítavé rozhodnutí o návrhu ze dne 24. 8. 2011, tedy ještě před uplynutím poloviny sankce. Stěžovatel má za to, to, že o návrhu na upuštění poloviny sankce nemohlo být meritorně rozhodováno před datem 17. 9. 2011, protože v té době nenastala zákonná podmínka a tudíž ani nemohlo být rozhodnuto účinným způsobem o zamítnutí návrhu. Správní orgán mohl takovýto návrh a žádost odmítnout, k zamítnutí ve věci samé však nebyly splněny časové podmínky.
Stěžovatel tvrdí, že ve správním přestupkovém řízení nelze postupovat tvrději než podle trestního řádu, když zde pokud jde o trestné činy a přečiny je stanovena zásada, že jestliže je podán návrh na podmíněné propuštění ze zbytku výkonu trestu odnětí svobody předčasně, pak takovýto návrh lze rozhodnout a zamítnout jej, nicméně ihned poté, co je podmínka lhůty splněna, má odsouzený v trestním řízení možnost bez jakýchkoliv dalších odkladů podat opakovaný, resp. nový návrh na podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Teprve za" stavu zamítnutí", a to v dvoustupňovém řízení, má odsouzený právo podat další návrh až po uplynutí jednoho roku.
V doplněném podání ze dne 1. 11. 2011 stěžovatel uvedl, že dne 19. 9. 2011 Městského úřadu Nýřany, odbor dopravy, odeslal dvě podání. První bylo návrhem na zrušení zamítaného rozhodnutí ze dne 24. 8. 2011 a druhé návrhem na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti řízení motorových vozidel poté, co dne 17. 9. 2011 uplynula polovina tohoto trestu, resp. správní sankce. Na návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 24. 8. 2011 správní orgán nereagoval vůbec a o návrhu na upuštění od zbytku výkonu sankce správní orgán rozhodl pod čj. 2/OD-PŘEST/823/10 ze dne 19. 9. 2011 tak, že řízení se zastavuje, neboť byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. K odvolání stěžovatele Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím čj. DSH/13871/11 ze dne 19. 10. 2011 rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 19. 9. 2011 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Stěžovatel je přesvědčen, že nezákonné rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru dopravy ze dne 24. 8. 2011 je v platnosti, což však nelze z důvodu obecné právní jistoty připustit, proto na projednání ústavní stížnosti trvá.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, znamená, že existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takovými prostředky zákon o Ústavním soudu rozumí vedle řádných opravných prostředků a mimořádných opravných prostředků také jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
K argumentaci stěžovatele, uvedené v ústavní stížnosti ohledně postupu správního orgánu při projednání a rozhodování o upuštění od zbytku výkonu sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, nicméně je nutno poukázat na to, že tato stěžovatelem namítaná vada řízení byla napravena dalším postupem stěžovatele a následným rozhodnutím Krajského úřadu jako odvolacího orgánu. Dle tohoto rozhodnutí ve věci stěžovatele znovu rozhodne správní orgán I. stupně o návrhu na upuštění od zbytku výkonu sankce, a to s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru odvolacího správního orgánu, jinými slovy bude jeho návrh projednán meritorně. Z uvedeného je zřejmé, že předchozí rozhodnutí správního orgánu, napadené ústavní stížností nemá za dané situace již pro stěžovatele žádné negativní právní účinky a není proto třeba zákroku Ústavního soudu. Ústavní soud, jak je jeho role koncipována v Ústavě, je orgánem ochrany ústavnosti, a zasahovat může pouze v těch případech, kdy jiný způsob nápravy již není možný. V daném případě, jak je uvedeno shora, se o takovou situaci nejedná.
Ústavní soud proto musí uzavřít, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno. Proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu