ECLI:CZ:US:2012:2.US.3388.12.1
sp. zn. II. ÚS 3388/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. M., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 32 Cdo 4093/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 3. 9. 2012 postoupeno Městským soudem v Praze podání, které mu dne 22. 8. 2012 stěžovatel doručil, neboť z jeho obsahu i označení vyplývá, že stěžovatel měl v úmyslu podat ústavní stížnost.
Podání ovšem neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které na ústavní stížnost klade. Stěžovatel nepodal návrh prostřednictvím advokáta a nedoložil, že jej v řízení o ústavní stížnosti zastupuje, jak je v případě fyzických osob bezvýjimečně vyžadováno (§30 odst. 1 zákona). Z podání nebylo jednoznačně patrno, co jím stěžovatel sleduje a čeho se domáhá, když petit návrhu zcela chyběl. Taktéž chyběla ústavněprávní argumentace, tedy vymezení, v čem konkrétně stěžovatel spatřuje zásah do svých základních práv a proč. Přesto soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění předmětných vad nevyzýval, neboť by takový postup nebyl hospodárný a stěžovateli by vznikly zbytečné náklady. Z obsahu jeho podání a spisu zn. 33 Cm 49/2007, který Městský soud v Praze spolu s návrhem postoupil, totiž vyplývá, že návrh by musel být odmítnut i v případě napravení formálních nedostatků.
Nejvyšší soud předmětným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011 č. j. 12 Cmo 362/2010-94, neboť stěžovatel přes příslušné poučení neodstranil nedostatek podmínky řízení (nebyl zastoupen advokátem ani neprokázal, že by měl právnické vzdělání). Rozhodnutí bylo, jak vyplývá z údajů na doručence, stěžovateli doručeno dne 16. 4. 2012. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost postoupena dne 3. 9. 2012. Šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak evidentně uplynula marně. Přitom ustanovení zákona o Ústavním soudu o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit, byť byla zmeškána o jediný den (srov. např. též usnesení IV. ÚS 248/96 dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V daném případě tak byla ústavní stížnost proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu podána opožděně. I kdyby stěžovatel mínil (jak bylo řečeno, jeho podání neobsahuje petit) napadnout rozsudek Vrchního soudu v Praze, proti kterému míří většinu svých výhrad, závěr by byl nutně stejný - také zde stížní lhůta uplynula dávno před podáním ústavní stížnosti. Ve vztahu k měnící části rozsudku vrchního soudu by šlo navíc o návrh nepřípustný, neboť stěžovatel fakticky nevyčerpal možnost bránit se proti němu dovoláním (nebylo o něm rozhodnuto věcně, ale pouze procesním usnesením).
Za dané situace nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout bez věcného projednání jako opožděně podanou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj