ECLI:CZ:US:2012:2.US.3463.12.1
sp. zn. II. ÚS 3463/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Davidem Čudou, advokátem, se sídlem v Přerově, proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. 6. 2012, č. j. 60 Co 165/2012-353, a Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 3. 2012, č. j. 40 C 93/2008-329, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem, doplněným k výzvě soudce zpravodaje o náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů. Okresní soud napadeným usnesením zastavil ve sporu o určení vlastnictví dovolací řízení, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podané dovolání. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel podal spolu s druhou žalobkyní dovolání proti specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín. Současně s tím neúspěšně žádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů; soudy dovodily, že dovolání zde je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Na následnou výzvu k úhradě poplatku reagoval pouze sdělením, že zastavení dovolacího řízení by pro něj znamenalo vážnou újmu, že nemá dostatek finančních prostředků a že žádá opětovně o osvobození od soudních poplatků. Soud dospěl k závěru, že stěžovateli s ohledem na předmět sporu (byl veden o určení vlastnictví nesprávně zaměřené části pozemku) žádná újma v důsledku zastavení řízení nehrozí, navíc ji zdůvodňoval jen osobními a majetkovými poměry, což bylo předmětem posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. O té není potřeba rozhodovat znovu, poplatková povinnost byla proto vyhodnocena jako nesplněná. Odvolací soud usnesení potvrdil jako věcně správné.
Stěžovatel je přesvědčen, že tímto postupem mu bylo odepřeno právo na soudní ochranu a že soud mu uložil povinnost k úhradě soudního poplatku nad rámec zákona. Ten stanoví přesná pravidla pro přístup k soudu, přičemž není možné jen tak účastníku sdělit, že zastavením řízení mu nehrozí žádná újma. Je přesvědčen, že otázka určení vlastnictví k nemovitosti, která byla předmětem řízení, je naprosto zásadní. Rozhodnutí soudu mu znemožnilo domoci se svého vlastnictví k pozemku, což může jednak vést k závažné újmě na jeho zdraví, a jednak mu to znemožňuje vylepšit svou stávající nepříznivou majetkovou situaci. Tu dle jeho přesvědčení naprosto jasně dokládají listiny předložené soudu. V předchozí fázi řízení také byl s ohledem na tyto skutečnosti od soudního poplatku osvobozen a osvobození se podle něj má vztahovat i na dovolací řízení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud opakovaně konstatoval, a to dokonce i v řízeních, která zde vyvolal sám stěžovatel, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Je ve smyslu článku 83 Ústavy České republiky orgánem ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů tvořících soudní soustavu (čl. 91 odst. 1 Ústavy). To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních, včetně oblasti soudních poplatků.
Je evidentní, že v průběhu předmětného řízení stěžovatelova základní práva porušena nebyla. Ochrana subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům je v soudním řízení poskytována pouze za určitých podmínek, které stanoví procesní právo. Jsou to tzv. procesní podmínky, jakožto předpoklady, za nichž může soud jednat a rozhodnout ve věci. Mezi ně patří též splnění poplatkové povinnosti, kterou má zásadně každý, kdo uplatňuje u soudu návrhem na zahájení řízení svůj nárok nebo oprávněný zájem; výjimky z této povinnosti opět upravují právní předpisy (občanský soudní řád a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Zde situace nebyla nijak komplikovaná - stěžovatel ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, ač poučen o případných následcích, neuhradil soudní poplatek z podaného dovolání. Obecný soud tedy ani jinou možnost, než zastavit řízení, neměl. Výhrady stěžovatele, nesené jen v obecné rovině, pak svým obsahem (tíživá finanční situace, zhoršený zdravotní stav) směřují proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek. Ale tato povinnost již byla pravomocně vyřešena v jiném řízení; mimochodem příslušná usnesení okresního a krajského soudu (č. j. 40 C 93/2008-232 a č. j. 60 Co 202/2011-276) napadl stěžovatel ústavní stížností, která byla usnesením sp. zn. IV. ÚS 3483/11 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. V řízení nyní přezkoumávaném nemohou mít žádnou relevanci. Právní úpravě neodpovídající, a tudíž chybná, je i úvaha stěžovatele o zachování osvobození i pro dovolací řízení; osvobození zásadně pravomocným skončením řízení, pro které bylo přiznáno, zaniká. Konečně námitka stěžovatele, že obecné soudy nepřiložily dostatečnou váhu jeho tvrzení o závažné újmě hrozící mu v případě zastavení dovolacího řízení, je jen polemikou s interpretací běžného zákona, konkrétně s §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích; právě toto ustanovení měl zřejmě stěžovatel na mysli, když tvrdil, že soud nevzal dostatečně v potaz jeho možnou újmu na majetku či zdraví. Předně se napadená rozhodnutí (ne)možností aplikovat toto ustanovení, ukládající nezastavovat řízení pro nezaplacení soudního poplatku v případě nebezpečí z prodlení hrozícího poplatníku vážnou újmou, vypořádala. Krom toho je dle Ústavního soudu zřejmé, že referenčním kritériem pro použití daného ustanovení je věcný charakter řízení, nikoliv okolnosti na straně účastníka daného řízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu