ECLI:CZ:US:2012:2.US.3578.11.1
sp. zn. II. ÚS 3578/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti Broker Consulting, a.s., se sídlem Jiráskovo nám, 2, Plzeň, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomáškem, advokátem advokátní kanceláře v Plzni, sady 5. Května, Plzeň, proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 8. 2011 č.j. 18 C 639/2011-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť jím měly být porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatel se u obecných soudů domáhal po žalované zaplacení dlužné částky 2 108,50 s příslušenstvím. Dne 8. 8. 2011 vzal žalobu zpět, neboť žalovaná po podání žaloby žalovanou částku zaplatila. Stěžovatel dále požadoval uhrazení úroku z prodlení z dlužné částky od 16. 3. 2011 do 7. 7. 2011 ve výši 51 Kč.
Napadeným rozsudkem bylo výrokem I. rozhodnuto, že návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci (stěžovateli) částku 51 Kč se zamítá, neboť žalovaná doložila, že tuto částku dne 18. 8. 2011 uhradila; výrokem II. rozsudku bylo rozhodnuto, že řízení se co do částky 2 108,50 Kč zastavuje a výrokem III. předmětného rozsudku bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Stěžovatel má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení obsahuje zjevný prvek libovůle či dokonce svévole soudu, neboť soud nerozhodl o nákladech řízení tak, že se přiznávají stěžovateli a jako úspěšný účastník ve věci byla označena žalovaná, přičemž náhrada nákladů řízení jí nebyla přiznána jen s ohledem na to, že ji nepožadovala. Soud prvního stupně měl postupovat v souladu s ustanovením §146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého hradí náklady řízení žalovaný tehdy, došlo-li ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného. Stěžovatel rovněž poukazuje na absenci dostatečného odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své rozhodovací praxi, týkající se otázky náhrady nákladů, opakovaně konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení zpravidla nedosahuje intenzity představující porušení základních práv a svobod. Nelze totiž dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení; případné "kvalifikované vady" by musely dosáhnout značné intenzity, aby bylo vůbec dosaženo ústavněprávní roviny problému. Uvedené platí tím spíše v situaci, kdy samotný spor byl veden o bagatelní částku a stěžovatel po uhrazení jistiny trval na pokračování řízení ohledně částky 51 Kč. Ústavní soud připomíná, že již v předchozích rozhodnutích dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani neuvádí, v jaké výši zaplacení nákladů řízení požadoval. S ohledem na argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud rovněž dodává, že jeho úkolem není perfekcionalisticky předělávat řízení, zjišťovat, měnit nebo napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu