ECLI:CZ:US:2012:2.US.3584.11.1
sp. zn. II. ÚS 3584/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. N., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti stavebnímu povolení Městské části Praha 7, Úřadu městské části Praha 7, odboru výstavby a územního rozhodování, ze dne 12. 9. 2011 č. j. MČ P7 032451/2011/OVT/VAV/01 1552_Hol., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 12. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž mělo být zasaženo do jeho vlastnického práva.
Stěžovatel v rámci vylíčení rozhodujících skutečností uvádí, že na základě zákona č. 72/1994 Sb. nabyl podle smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky uzavřené s Městskou částí Praha 7 do svého vlastnictví bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl na společných částech domu (blíže popsaných v ústavní stížnosti), přičemž s jeho vlastnictvím je spojeno povinné členství ve Společenství vlastníků jednotek Osadní 45 se sídlem Osadní 1552/45, Praha 7 (dále též "SVJ"). Toto společenství na 3. shromáždění dne 7. 10. 2010 schválilo plán oprav a investic v domě, který zahrnoval mimo jiné stavbu výtahu a šachty výtahu, výměnu všech oken, zasklení pavlačí a zateplení domu. Stěžovatel podal dne 20. 11. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 7 návrh, jímž se má zabránit porušování vlastnického práva, protože schválený plán investic zahrnoval výměnu 4 oken stěžovatele, která jsou kromě vnější strany jeho majetkem, a tentýž den podal u stejného soudu návrh na zrušení rozhodnutí společenství vlastníků jednotek Osadní 45, jímž se schvaluje plán oprav a investic. Dále stěžovatel uvádí, že SVJ bez jeho vědomí zažádalo o vydání stavebního povolení na tzv. stavební revitalizaci předmětného bytového domu a napadeným rozhodnutím bylo vydáno stavební povolení, které provedení všech uvedených stavebních změn a úprav domu, včetně zásahu do majetku stěžovatele, jenž povede k výměně oken jeho bytu, povolilo. Změny stavebním povolením povolené byly předmětem schválení hlasováním na 4. shromáždění SVJ, které se konalo 20. 10. 2011. Na základě tohoto hlasování jsou změny ve smyslu pravomocného stavebního rozhodnutí pokládány za schválené. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že součástí stavebního povolení je část stavební a výkresové dokumentace, která jako povolenou stavbu, finančně zajišťovanou SVJ zahrnuje vnitřní úpravy prostoru vykazovaného jako bytová jednotka č. 48, stavbu osobního výtahu a různé další úpravy s tím související, neboť patří do osobního vlastnictví jiného a nejedná se o společnou část domu. Předmětné stavební povolení zasahuje do práva vlastnictví stěžovatele tím, že bez jeho souhlasu povoluje výměnu čtyř oken v jeho bytě a s tím spojené stavební zásahy. Ve svých důsledcích je tak stěžovateli jako členu SVJ uložena i povinnost za tyto vnucené zásahy do jeho majetku zaplatit. Dle stěžovatele stavební povolení mění stavbu v případě povoleného zateplení, se kterou musí souhlasit každý vlastník, dále mění vnitřní uspořádání budovy tím, že povoluje stavbu výtahu a šachty výtahu, které jsou však v osobním vlastnictví a ve fázi před dokončením, povoluje zasklení přístupových teras k bytům, čímž povoluje změnu vzhledu domu přes nesouhlas stěžovatele.
Stěžovatel připouští, že nebyl účastníkem stavebního řízení, stavební povolení neobdržel a nemá k dispozici žádné opravné prostředky. V rámci stavebního řízení mu však byla odňata vlastnická práva rozhodovat o svém majetku a byla na něho uvalena povinnost za stavební změny, s nimiž nesouhlasí, zaplatit. Protože návrhy na projednání věci soudem, v nichž se stěžovatel domáhal soudní ochrany proti schváleným stavebním záměrům SVJ, pozbyly vydáním stavebního povolení svého účelu, přičemž nešlo o účinný prostředek nápravy, stěžovatel je podáním ze dne 21. 10. 2011 vzal zpět.
Stěžovatel uzavírá, že stavební povolení představuje ústavně nekonformní zásah do jeho vlastnických práv, požívajících ochrany podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž mu bylo odepřeno právo na účinné právní prostředky nápravy v rozporu se zárukou podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože ústavní stížnost, brojící proti konkrétnímu rozhodnutí orgánu veřejné moci, nesplňovala náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť k ní nebylo připojeno rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva ve smyslu ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, resp. k ní nebylo připojeno žádné rozhodnutí, Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění tohoto nedostatku. Stěžovatel však k výzvě Ústavního soudu sdělil, že žádá o posouzení své ústavní stížnosti podle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, neboť napadené rozhodnutí nemá, protože nebyl účastníkem řízení. Nemohl tak podat ani opravný prostředek proti němu.
Z obsahu napadeného rozhodnutí, které si Ústavní soud vyžádal přímo od příslušného stavebního odboru, bylo zjištěno, že na základě žádosti stavebníka Společenství vlastníků jednotek Osadní 45, zastoupených společností Architektonický ateliér HÉTA plus, s. r. o., se sídlem Ortenovo nám. 2, Praha 7, bylo po projednání ve stavebním řízení rozhodnuto, že stavba "Revitalizace bytového domu", stavební úpravy stávajícího objektu č. p. 1552 v k. ú. Holešovice, Osadní 45 v Praze 7, spočívající v zateplení obvodového pláště budovy, tj. střechy a fasád včetně výměny oken a zasklení pavlačí a výměně klempířských prvků, jejíž spoluvlastníky jsou jednotliví vlastníci bytových jednotek, zastoupeni SVJ Osadní 45, se podle ustanovení §115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, se povoluje. Současně byly stanoveny podmínky pro provedení stavby.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není věcně projednatelná.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že je dle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení, který nemůže sám měnit či překročit. V daném případě stěžovatel v petitu navrhuje zrušit rozhodnutí o vydání stavebního povolení, současně však žádá o postup dle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, který však v jeho případě možný není. Uvedené ustanovení dopadá na případy, kdy právní řád stěžovateli žádný procesní prostředek, který by na ochranu svého práva mohl uplatnit, neposkytuje, a týká se tzv.jiných zásahů orgánů veřejné moci než je rozhodnutí (srov. Filip, Hollander, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání 2007, str. 507). Stěžovatel však petitem nebrojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ale proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, které navrhuje zrušit [viz ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Navíc, jak bude uvedeno níže, měl k dispozici účinný prostředek k nápravě. Podle zmiňovaného ustanovení proto postupovat nelze.
Ústavní soud primárně řešil otázku, zda je stěžovatel aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti vydanému stavebnímu povolení. Aktivní legitimaci proti pravomocnému rozhodnutí má totiž pouze osoba, která byla, či měla být, účastníkem v řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno.
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, okruh účastníků stavebního řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí o vydání stavebního povolení, byl stanoven v souladu s ustanovením §109 stavebního zákona a ustanovením §27 odst. 1a), 2 správního řádu. Účastníkem řízení dle §27 odst. 1a) správního řádu byl Architektonický ateliér HÉTA plus, s.r.o., a účastníky podle §27 odst. 2 správního řádu byly SVJ a ÚMČ Praha 7 - odbor majetku, jimž bylo také předmětné rozhodnutí doručováno. Stěžovatel jako fyzická osoba však účastníkem řízení nebyl (viz ustanovení §109 odst. 1 písm. g) stavebního zákona). Nic takového ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdí, argumentuje však tím, že v předmětném řízení bylo zasaženo do jeho vlastnických práv. Ústavní soud tedy dále zkoumal, zda napadené rozhodnutí mohlo být způsobilé bezprostředně stěžovatele zasáhnout materiálně, a zda je proto - ve vztahu k němu - není možno označit za jiný zásah orgánu veřejné moci. Pro posouzení této otázky je podstatné, že i u jiného zásahu musí být zachována podmínka nemožnosti nápravy jiným způsobem než ústavní stížností.
S vlastnictvím bytové jednotky je spojeno povinné členství ve společenství vlastníků jednotek, jehož činnost se řídí zákonem č. 72/1994 Sb. Jeho ustanovení §11 odst. 3 umožňuje přehlasovanému vlastníku jednotky požádat soud, aby, jde-li o důležitou záležitost, o ní rozhodl. Stěžovatel, který nesouhlasil se způsobem, jakým bylo rozhodnuto na 3. shromáždění SVJ o plánu oprav a investic v domě, jenž se stal podkladem pro žádost SVJ o vydání stavebního povolení, mohl tedy požádat o rozhodnutí soud. Stejně mohl postupovat i v případě schválení změn hlasováním na 4. shromáždění SVJ. Měl tak k dispozici účinný právní prostředek k ochraně tvrzených práv. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, návrhy na soud proti schválenému plánu investic stěžovatel podal, ale posléze je vzal zpět, takže soud nedostal příležitost, aby se jimi zabýval. Stěžovatel nemůže úspěšně argumentovat tím, že mu bylo odepřeno právo na účinné právní prostředky nápravy, když soud do okamžiku vydání stavebního povolení neučinil ve věci žádný úkon. Stěžovatel měl vyčkat meritorního rozhodnutí soudu, popř. vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu byly v souvislosti se zahájeným soudním řízením (i s tvrzenými průtahy v něm) přiznány, neboť až rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv v daném soudním řízení poskytoval, by bylo způsobilé k ústavně právnímu přezkumu. Samotným stavebním povolením tedy nemohlo být bez dalšího zasaženo do jeho vlastnických práv.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj