ECLI:CZ:US:2012:2.US.3622.11.1
sp. zn. II. ÚS 3622/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2012 v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. T., zastoupeného Mgr. E. Y., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2011 sp. zn. 5 To 56/2011 a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 11. 2010 sp. zn. 6 T 1/2009, spojeným s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 6, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. §201 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "TZ"), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku.
Stěžovatel uvedl, že dne 13. 12. 2008, po několika hodinách, co přestal požívat alkoholické nápoje a odpočíval, se rozhodl přeparkovat svůj automobil z hlavní ulice na vyhrazené parkoviště. Při manipulaci s vozidlem zastavila stěžovatele policejní hlídka, která při kontrole dechovou zkouškou dne 14. 12. 2008 v 0.55 hodin zjistila, že stěžovatel mohl požít alkoholické nápoje, proto stěžovatele i jeho spolucestující zadržela a převezla je oba na policejní služebnu k dalším úkonům. Policejní orgán však stěžovateli neumožnil žádný telefonický kontakt s jeho příbuznými, a to přesto, že z osobních dokladů stěžovatele jasně vyplývalo, že bude potřebovat pomoc, neboť je cizím státním příslušníkem, který nemůže dokonale znát ani minimum terminologie právních slov a ani právní rád České republiky. Policejní orgán navíc spolucestující přítelkyni stěžovatele od něho na policejní služebně oddělil, proto ona zavolala o pomoc manžela své matky pana F. M., který se okamžitě dostavil na policejní služebnu, aby jednak potvrdil jejich totožnost, a aby stěžovateli poskytl pomoc pří řešení přestupkového deliktu. Policejní orgán však neumožnil stěžovateli kontakt s panem F. M. Soudy obou stupňů pak své závěry o vině stěžovatele opírají o výsledek 1.00 g/kg alkoholu v krvi dle protokolu o vyšetření na alkohol v krvi, v němž však uvedené údaje o posuzované osobě se neshodují s osobou stěžovatele, zejména tělesné, takže protokol jako důkaz trestního řízení nelze k osobě stěžovatele jednoznačně přezkoumat. Výsledky lékařského vyšetření reflexů stěžovatele naopak v protokolu o vyšetření dokazují, že reflexy stěžovatele v rozhodném okamžiku byly v normálu, takže nejevil žádné známky změny chování, kterými by mohl ohrozit své okolí. Soudy při posuzování věci nevzaly vůbec v úvahu, že stěžovatel přestal požívat alkoholické nápoje nejméně 5 hodin před jízdou, kdy po tuto dobu odpočíval, přičemž pak vyšetření na alkohol v krvi bylo prováděno z odběru moči.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ust. §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Stěžovatelem předložené námitky jsou téměř doslovným opakováním námitek uplatněných v řízení před obecnými soudy a pohybují se v rovině jednoduchého práva; tímto však stěžovatel staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, tedy kvalifikovaly jednání stěžovatele ve smyslu ust. §201 odst. 1 TZ jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. Konstrukci o neshodě tělesných údajů stěžovatele s "Protokolem o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem" nelze přijmout, když osoba stěžovatele je v tomto protokolu nadevší pochybnost identifikována, což ostatně krajský soud přesvědčivě zdůvodnil. Argumentace stěžovatele o tom, že s konzumací alkoholických nápojů přestal několik hodin před jízdou a měl normální reflexy, není pro věc relevantní, když pro naplnění trestněprávní odpovědnosti je rozhodující samotná činnost vykonávaná pod vlivem návykové látky a zvýšená rezistence stěžovatele vůči alkoholu není okolností vylučující protiprávnost jeho činu. Nadto, stěžovatel nikterak nevysvětluje, že po provedení dechové zkoušky doznal požití alkoholu před jízdou; že v protokolu o lékařském vyšetření je uveden "konec pití alkoholu" dne 14. 12. 2008 v 00:15 hod.; že hladina alkoholu měla u stěžovatele silně vzestupnou tendenci. Stejně tak nelze přijmout námitku stěžovatele, že nebyl řádně poučen a nebyl mu umožněn styk s F. M. (jež není ve vztahu ke stěžovateli osobou uvedenou v ust. §37 odst. 1 trestního řádu a v té době byl sám pod vlivem alkoholu), popř. jeho obhájkyní (jež byla zároveň onou shora uvedenou spolucestující stěžovatele, vůči které byly činěny úkony za účelem zjištění její totožnosti). Ústavní soud je toho názoru, že i těmto otázkám věnoval krajský soud náležitou pozornost a přesvědčivě na ně stěžovateli v odůvodnění svého rozhodnutí odpověděl. Zde je namístě zejména zdůraznit, že stěžovatel v Záznamu o sdělení podezření výslovně prohlásil, že nevyužívá svého práva na zvolení si obhájce, a že nežádá o přítomnost tlumočníka, neboť českému jazyku dobře rozumí, přičemž ze stěžovatelem podepsaného Protokolu o zadržení je zřejmé, že byl o svých právech řádně poučen. Ústavní soud tak konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavněprávně akceptovat. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele, a proto Ústavní soud nevidí důvod k zásahu. Naopak, rozhodnutí obecných soudů, zejm. krajského soudu jsou pečlivě vyargumentována a přesvědčivě odpovídají na všechny námitky stěžovatele.
Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož porušení v ústavní stížnosti namítá. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial".
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ust. §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem ke způsobu rozhodnutí nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu