ECLI:CZ:US:2012:2.US.3801.12.1
sp. zn. II. ÚS 3801/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené Mgr. Ing. Ivo Halem, advokátem, se sídlem Anglická 140/20, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, č. j. 70 Co 371/2012-236, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 7. 2012, č. j. 34 C 75/2008-214, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, nezastoupená advokátem, se podáním označeným jako "stížnost Ústavnímu soudu ČR" obrátila na Ústavní soud s tvrzením, že postupem shora uvedených soudů došlo k zásahu do jejích práv garantovaných ústavním pořádkem České republiky tím, že jí soud odňal osvobození od placení soudních poplatků. Protože podání mělo vady, byla stěžovatelka vyzvána k jejich odstranění, což prostřednictvím svého právního zástupce ve stanovené lhůtě učinila. V podání se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť nebyl respektován princip obsažený v čl. 2 odst. 2 Listiny.
Z textu stížnosti a obsahu předmětných usnesení zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 10 v rámci občanskoprávního sporu, v němž se stěžovatelka domáhá zaplacení částky 3.000.000 Kč s příslušenstvím, ji nejprve usnesením ze dne 27. 5. 2009, č. j. 34 C 75/2008-7, osvobodil od placení soudních poplatků a ustanovil advokáta k ochraně jejích zájmů. Následně jí však bylo toto osvobození odňato usnesením téhož soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 34 C 75/2008, s odůvodněním, že v žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvedla pravdivé údaje o svých majetkových poměrech. Konkrétně neuvedla, že vlastní nemovitý majetek a motorová vozidla. Následně bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2012, č. j. 70 Co 204-193. Podáním ze dne 29. 6. 2012 požádala stěžovatelka opětovně o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud pro Prahu 10 ústavní stížností napadeným usnesením tento návrh zamítl. Jeho rozhodnutí potvrdil shora uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze. Jako důvod byly uvedeny majetkové poměry stěžovatelky, která s ohledem na vlastnictví několika nemovitostí, není podle názoru odvolacího soudu sociálně slabým občanem.
Výše uvedená rozhodnutí napadla stěžovatelka projednávanou ústavní stížností. V ní podrobně rozvedla právní východiska, z nichž dovozuje, že má nárok na osvobození od soudních poplatků. Ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je sice vlastníkem tří motorových vozidel, ale soudy zcela přehlédly, že se jedná o vozidla, která jsou součástí dědického řízení a jsou na její jméno vedena se souhlasem soudu jen proto, aby je mohla odhlásit z evidence vozidel. Poukázala na jejich velmi špatný technický stav. Dále uvedla, že vlastní dům v H., který je ale součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů, jedná se přitom o dům 70 let starý. Je sice zapsaná jako vlastník ještě dalšího domu v K., ale jedná se o nemovitost, kterou v souladu se závětí své matky toliko spravuje pro její vnoučata do doby, než nabydou zletilosti. Z toho dovozuje, že nevlastní žádný majetek, který by byl disponibilní a se kterým by mohla volně nakládat. Připouští, že z její strany nebylo "šťastné", že tento majetek v původní žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvedla, ale to samo neodůvodňuje závěr, že je schopna poplatek uhradit.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy České republiky tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních.
Návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Jak je uvedeno shora, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, a není přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelkou namítaného porušení jejích základních práv.
Okolnost, zda jsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je věcí obecných soudů. Obdobně jako při dokazování v civilním soudním řízení, kdy soud v souladu s ustanovením §132 občanského soudního řádu sám hodnotí důkazy podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, přičemž vždy přihlíží k tomu, co vyšlo v řízení najevo, tak také při posuzování žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, respektive o jeho případném odnětí, postupuje soud v mezích volné soudcovské úvahy. Právu účastníka soudního řízení žádat o osvobození od poplatkové povinnosti neodpovídá automatická povinnost soudu takové žádosti vyhovět. Osvobození může být účastníku zcela či zčásti přiznáno tehdy, pokud to odůvodňují jeho majetkové poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě neúspěšné bránění práva. Pokud se v průběhu řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují či neodůvodňovaly, je osvobození odňato.
Z tohoto hlediska Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebylo porušeno stěžovatelčino ústavní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Je třeba respektovat, že ochrana subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům je v soudním řízení poskytována pouze za určitých podmínek, které stanoví procesní právo. Jsou to tzv. procesní podmínky, jakožto předpoklady, za nichž může soud jednat a rozhodnout ve věci. Mezi ně patří též splnění poplatkové povinnosti, kterou má zásadně každý, kdo uplatňuje u soudu návrhem na zahájení řízení svůj nárok nebo oprávněný zájem; výjimky z této povinnosti opět upravují právní předpisy (občanský soudní řád, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Obecné soudy se žádostmi stěžovatelky řádně zabývaly a - jak vyplývá z připojených rozhodnutí - závěr její žádosti nevyhovět je adekvátně odůvodněn. Jakkoli se postup ve věci může jevit stěžovatelce jako přísný, jde o postup zcela odpovídající procesním pravidlům, přičemž ani z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) mu nelze nic podstatného vytknout. Proto také stěžovatelkou rozvedené výtky na adresu obecných soudů, stejně jako její tvrzení stran porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu či práva na právní pomoc, jsou nepřípadné. Kromě toho nelze přehlédnout, že se stěžovatelka podaným návrhem snažila ve skutečnosti dosáhnout revize předchozího rozhodnutí, kterým jí bylo osvobození odňato, protože v tomto posuzovaném řízení neuvedla žádné nové skutečnosti, které by nebyly uvedeny v předchozím řízení, jak na to správně poukázal soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu