ECLI:CZ:US:2012:2.US.444.12.1
sp. zn. II. ÚS 444/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené JUDr. Eliškou Hoškovou, advokátkou, se sídlem Padělky 554, 763 15 Slušovice, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011, č. j. 1 Co 246/2011-100, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2010, č. j. 24 C 63/2010-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 6. února 2012, předaným téhož dne k poštovní přepravě a doručeným Ústavnímu soudu dne 7. února 2012, stěžovatelka brojila proti v záhlaví uvedeným usnesením. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2010, č. j. 24 C 63/2010-47, nebylo žalobkyni (navrhovatelce) přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení (výrok I.); výrokem III. bylo její podání odmítnuto pro neodstranění vad podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
2. Usnesením Vrchního osudu v Olomouci ze dne 27. října 2011, č. j. 1 Co 246/2011-100, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
3. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a navazujícího §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §72 odst. 3 tohoto zákona pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí.
4. Z hlediska obsahu ústavní stížnosti je v posuzované věci tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011 č. j. 1 Co 246/2011-100, které, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Vrchního soudu v Olomouci, kam byl příslušný spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 C 63/2010 zaslán, bylo stěžovatelce doručeno vhozením do schránky (viz §50 odst. 1 o. s. ř.) dne 5. prosince 2011. Jestliže však byla ústavní stížnost stěžovatelkou podána k poštovní přepravě na poště Zlín 6 pod RR 014947620CZ až v pondělí dne 6. února 2012, je ve vztahu k tomuto usnesení, jakož i k usnesení Krajského soudu v Brně, které stěžovatelka v ústavní stížnosti rovněž napadá, podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu, neboť posledním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti byl pátek dne 3. února 2012.
5. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. července 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj