ECLI:CZ:US:2012:2.US.518.12.1
sp. zn. II. ÚS 518/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Mgr. Z. M., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem Anenská 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011 č. j. 44 Co 385/2010-52, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011 č. j. 44 Co 385/2010-52, jímž mu byla uložena povinnost nahradit žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi řízení před Ústavním soudem) náklady odvolacího řízení ve výši 2.522,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatel se cítí být tímto rozhodnutím dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel obecnému soudu vytkl, že tento výrok odůvodnil pouze tím, že úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v jízdních nákladech cesty do sídla soudu, aniž by tento závěr blíže rozvedl. Poté, co stěžovatel blíže nastínil varianty myslitelných rozhodovacích důvodů z pohledu §30 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, argumentačně uzavřel, že dle jeho přesvědčení nedošlo k naplnění žádné z nich, která by umožňovala podřazení pod citované ustanovení. V důsledku toho se domáhal, aby Ústavní soud výrok II. shora označeného rozsudku nálezem zrušil a uložil Krajskému soudu v Brně nahradit mu náklady řízení o ústavní stížnosti.
Na základě výzvy Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil předseda senátu 44 Co Krajského soudu v Brně, z jehož rozhodovací činnosti ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo; v něm vývody stěžovatele odmítl a (krom dalšího) také vyjádřil přesvědčení, dle něhož námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ve zvoleném větném kontextu těžko obstojí, když důvody rozhodnutí jsou přesto "zjevné", a jinak řečeno dané i celkovou jednoduchostí orientace v tom, že a o kterých do úvahy připadajících jízdních nákladech bylo rozhodnuto.
V následné replice stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas s přístupem Krajského soudu v Brně; označil jej za bagatelizaci daného způsobu rozhodování (odůvodňování) a argumentoval proti jeho konstatování s tím, že na svých původních tvrzeních kategoricky trvá.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a není další odvolací instancí v systému obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, čl. 81, čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR], což nalézá výrazu rovněž v rozsahu a míře přezkumu rozhodnutí soudů obecných. Při svém přezkumu vychází Ústavní soud z materiálního pojetí ústavně zaručených práv a posuzuje postup obecných soudů především v rozsahu, zda nevykazuje prvky svévole; což se týká i výsledku řízení.
Jak bylo zjištěno z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 63 C 175/2007, po jednání odvolacího soudu vedlejší účastník (žalovaný), kterému byly přiznány náklady řízení, tamnímu soudu (Krajskému soudu v Brně) doručil podání, v němž cestovní náklady (náklady jízdného) spjaté s účastí při jednání soudu přesně specifikoval (č. l. 51). Z tohoto konkrétního vymezení, jak patrno, odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel a jej v napadeném výroku rozsudku reflektoval.
Z hlediska ústavněprávního rozměru předmětu posuzování a v kontextu materiálního nahlížení na jednotlivé komponenty práva na soudní ochranu za této situace posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako nezpůsobilý svými důvody založit kasaci napadeného rozhodnutí.
Bylo tudíž mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení §62 odst. 4, ani §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 11. dubna 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu