ECLI:CZ:US:2012:3.US.1085.12.1
sp. zn. III. ÚS 1085/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. D. K., zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem v Novém Malíně 426, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 3. 2011 č. j. 22 Nc 2810/2008-193 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2011 č. j. 40 Co 786/2011-223, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v exekučním řízení vedeném proti ní, neboť jimi bylo údajně porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Z ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že Okresní soud v Šumperku ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 9. 2008 č. j. 22 Nc 2810/2008-15 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 10. 2008 č. j. 22 Nc 2810/2008-22. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesení Okresního soudu v Šumperku potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud konstatoval, že stěžovatelka sice na základě judikátní pohledávky (přiznané rozhodčím nálezem pro uznání ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 95/09) učinila úkon směřující k započtení, nicméně provedeným dokazováním bylo prokázáno, že se jedná o (proti)pohledávku, která není k započtení způsobilá. Krajský soud tak dospěl k závěru, že je správný závěr okresního soudu, že stěžovatelka neprokázala existenci (proti)pohledávky způsobilé k započtení na pohledávku oprávněného, vymáhanou v předmětném exekučním řízení. Tímto nebyl splněn jeden ze základních zákonných předpokladů, nezbytných k tomu, aby právní úkon započtení vyvolal sledované právní důsledky.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s uvedenými názory obecných soudů. Stěžovatelka tvrdí, že závěr obecných soudů, že její pohledávka není započitatelná, nemá oporu ve skutkových zjištěních, která zevrubně v ústavní stížnosti rozebírá. Hodnocení důkazů obecnými soudy je, dle stěžovatelky, v extrémním rozporu s vyvozenými právními závěry.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatelky se odvíjí pouze jako polemika se závěry obecných soudů. V této souvislosti Ústavní soud musí odkázat na svou ustálenou judikaturu, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
K tomu však v daném případě nedošlo. Jak vyplývá z odůvodnění stěžovatelkou napadených rozhodnutí, obecné soudy dostatečně podrobně objasnily a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k závěru o tom, že stěžovatelka neprokázala existenci (proti)pohledávky způsobilé k započtení na pohledávku oprávněného. Ústavní soud proto nemá důvod se argumenty stěžovatelky jakkoli dále zabývat, neboť odůvodnění obecných soudů považuje v tomto směru za dostatečné a přiléhavé a stačí na ně jen odkázat.
Lze tedy uzavřít, že argumenty, které stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti, jsou jen její polemikou s právními závěry obecných soudů, čistě v rovině podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s jejich závěry, nezakládá sama o sobě porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní soud tedy neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu