ECLI:CZ:US:2012:3.US.1203.12.1
sp. zn. III. ÚS 1203/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti K. D., zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, 128 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. ledna 2012 č. j. 33 Cdo 4526/2011-79, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. března 2011 č. j. 38 C 133/2010-47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2011 č. j. 38 C 133/2010-62, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. listopadu 2010 č. j. 38 C 133/2010-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2012, napadá všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K porušení stěžovatelem označených ústavně zaručených práv a svobod mělo dojít postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, který údajně nesprávně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky. Stěžovatel v této souvislosti argumentuje tím, že soudu bylo v době jeho rozhodování známo, že stěžovatel na adrese trvalého bydliště P. nebydlí, neboť předmětný byt prodal. Protože Obvodnímu soudu pro Prahu 4 mělo být z jiných řízení vedených stěžovatelem před tímto soudem známo, že stěžovatel je v těchto řízeních zastupován advokátem Mgr. Jakubem Drábkem, měl soud z procesní opatrnosti zajistit doručování všech písemností prostřednictvím tohoto advokáta, pokud je soud nedoručoval na adresu jeho "nového bydliště". Jestliže tak soud neučinil, neumožnil stěžovateli v soudním řízení řádně využívat a hájit jeho procesní práva a zájmy.
Z připojených listin se zjišťuje:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 3. 2011 č. j. 38 C 133/2010-47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2011 č. j. 38 C 133/2010-62, odmítl pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku pro zmeškání, vydanému týmž soudem dne 24. 11. 2010 č. j. 38 C 133/2010-29.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 1. 2012 č. j. 33 Cdo 4526/2011-79 odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66 [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ustanovení §236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. ustanovení §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle §238 odst. 2, §238a odst. 2 o. s. ř.).
V případě dovolání přípustného dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací přezkum předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přičemž současně je nutno tvrdit, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2332/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Logicky a opět nevyhnutelně (též bez "uvážení") dovolací soud odmítne jako nepřípustné dovolání v režimu přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolatel sice uplatnil obecně způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., napadl jím však posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1549/08).
Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto nikoli z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], ale proto, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než přisvědčit závěru Nejvyššího soudu, že dovolání stěžovatele je nepřípustné.
Ústavní stížnost je proto v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.
Tato skutečnost však má za následek, že stěžovateli nesvědčí dobrodiní ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovateli, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou.
Z důvodů vyložených výše odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako opožděně podanou podle ust. §43 odst. 1 písm. b) a dílem jako zjevně neopodstatněnou podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu