ECLI:CZ:US:2012:3.US.1285.12.1
sp. zn. III. ÚS 1285/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, se sídlem Olomouc, Blanická 19, o stěžovatelkou uplatněné námitce podjatosti soudců třetího senátu Ústavního soudu Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy a Jana Musila z projednávání ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. III. ÚS 1285/12, takto:
Soudci Jan Musil (předseda), Jiří Mucha (soudce zpravodaj) a Vladimír Kůrka z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1285/12 vyloučeni nejsou.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 7. dubna 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhá podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012 č. j. 5 A 200/2010-63-66. Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva kultury ze dne 22. července 2010 č. j. MK 11985/2010 OOP zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.), dále městský soud rozhodl, že stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.).
II.
Ústavní stížnost byla přidělena k vyřízení III. senátu Ústavního soudu. Stěžovatelka dne 13. dubna 2012 doručila Ústavnímu soudu námitku podjatosti soudců třetího senátu Ústavního soudu z důvodu negativního poměru, který vůči stěžovatelce mají a který jim brání rozhodovat ve věcech týkajících se její osoby nestranně a objektivně. Dle tvrzení stěžovatelky třetí senát Ústavního soudu uvedl v usnesení tímto senátem vydaným dne 13. listopadu 2011 sp. zn. 2800/2009 několik nepravdivých tvrzení, která jsou předmětem nároku vzneseného stěžovatelkou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka jednání soudců třetího senátu Ústavního soudu považuje vůči své osobě za negaci principu nezávislého a nestranného rozhodování.
III.
Soudci třetího senátu Ústavního soudu Jan Musil (předseda), Jiří Mucha (soudce zpravodaj) a Vladimír Kůrka podali předsedkyni čtvrtého senátu Ústavního soudu Vlastě Formánkové podnět k vyloučení soudců třetího senátu z projednávání a rozhodování v předmětné věci.
Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Podle ustanovení §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")]. Soudce tak lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku ze závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Případný závěr o jejich podjatosti by se musel opírat o existenci jejich vlastního, konkrétně definovatelného, zájmu na výsledku řízení.
Nestrannost soudce dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je pak třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující oprávněné pochybnosti v tomto ohledu. Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. nález ze dne 31. srpna 2004 vydaný pod sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255) in http://nalus.usoud.cz].
Pokud jde o objektivní kritérium, má pro posouzení námitky podjatosti klíčový význam ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu a jde o to určit, zda nezávisle na osobním chování soudce existují některé ověřitelné skutečnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti. Jde zde mimo jiné o důvěru, jakou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u osob podléhajících jurisdikci státu, a zejména u stran sporu. Rozhodujícím prvkem je to, zda příslušné obavy mohou být pokládány za objektivně opodstatněné [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. března 2001 D. N. proti Švýcarsku č. 27154/95, in databáze HUDOC http://www.echr.coe.int/ECHR]. Za objektivní při tom nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. října 2004 sp. zn. I. ÚS 370/04 (N159/35 SbNU 181) in http://nalus.usoud.cz].
Podle ustanovení §14 odst. 4 občanského soudního řádu důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (čl. 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl.
Ústavní soud v posuzované věci neshledal zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudců Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy a Jana Musila. Lze konstatovat, že výtky stěžovatelky, které zůstávají zcela v obecné rovině, ani z objektivního úhlu pohledu nejsou samy o sobě dostačující vyvolat pochybnosti o jejich nestrannosti, a proto není možné říci, že by případné obavy stěžovatelky z podjatosti uvedených soudců mohly být považovány za objektivně odůvodněné.
Čtvrtý senát Ústavního soudu vzal v úvahu výše uvedené závěry a konstatuje, že v nyní posuzované věci nebyly zjištěny žádné kvalifikované důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1285/12 byli jmenovaní soudci třetího senátu vyloučeni.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu