ECLI:CZ:US:2012:3.US.1306.12.1
sp. zn. III. ÚS 1306/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky TEMPLUM Mercis s. r. o., se sídlem, Benešova Hora 53, Vacov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2012 č. j. 1 As 105/2011-74, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2011 č. j. 10 Af 15/2011-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2012 se navrhovatelka domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 2, 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů vydaná v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Navrhovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem (viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a její podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež navrhovatelka vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. II. ÚS 2899/09, sp. zn. II. ÚS 613/10, sp. zn. II. ÚS 1730/11).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ne nepodstatnou je zde přitom i okolnost, že za navrhovatelku jedná jejím jménem jednatel společnosti Ing. P. Ch. (viz www.justice.cz), jenž je jednatelem i ve společnosti TEMPLUM s. r. o, která byla též jako účastník řízení před Ústavním soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání ústavní stížnosti vyžaduje.
V souladu s judikatorně ustáleným hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení navrhovatelky advokátem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, sp. zn. III. ÚS 2658/09 a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§63 téhož předpisu, §104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj