ECLI:CZ:US:2012:3.US.1502.12.1
sp. zn. III. ÚS 1502/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti GRATO spol. s r. o. se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5 proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. února 2012 č. j. 162 EC 559/2009-30, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, podané podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejího práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví usnesení označeného výroku.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. února 2012 č. j. 162 EC 559/2009-30 uložil žalovanému J. L. (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovatelce částku 1 008,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300,- Kč (výrok II), s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 2. 10. 2005 dopravním prostředkem Dopravního podniku Ostrava a. s. bez platného jízdního dokladu. Při provedené kontrole jeho oprávněným zaměstnancem žalovaný podepsal Dohodu s cestujícím, kterou se žalovaný zavázal zaplatit jízdné ve výši 8,- Kč a přirážku ve výši 1 000,- Kč ve stanovené lhůtě. Tato pohledávka byla postoupena Dopravním podnikem Ostrava a. s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek společnosti Freedom Investment s. r. o., přičemž ta ji stejným způsobem postoupila stěžovatelce.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soud jí měl přiznat náklady řízení i v projednávané věci, neboť v předmětné věci byla zcela úspěšná, proto tedy prý důvodně očekávala (ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.), že jí bude v případě úspěchu ve sporu přiznána náhrada nákladů v plném rozsahu. Stěžovatelka dále poukazuje na závěry nálezu ze dne 23. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, kde Ústavní soud uvedl, že by se jevilo jako spravedlivé vzhledem ke všem okolnostem "věcí obdobného charakteru", ... "určit výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny", což by, podle názoru stěžovatelky, odpovídalo požadavkům práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na právní pomoc.
II.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky a napadeného rozhodnutí a zejména v souvislosti se všemi okolnostmi projednávané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Ostravě se otázkou náhrady nákladů řízení velmi podrobně zabýval a jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno, a to zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, dostupnou na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz (srov. např. usnesení ve věci stěžovatelky sp. zn. I. ÚS 44/12, sp. zn. I. ÚS 1047/11 a další).
Soudy i v řízení o peněžitém plnění do 10 000,- Kč v rozhodování náhrad nákladů řízení musí ctít zásadu úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže byl žalobce ve sporu zcela úspěšný, má zpravidla právo na náhradu nákladů řízení; to však neznamená, že soud o jejich náhradě rozhodne "mechanicky". Naopak musí zvažovat, jestli v dané věci existují další rozhodující okolnosti, které mají podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije (viz ustanovení §151 odst. 2 část věty před středníkem a z něj výjimka uvedená v části věty za středníkem).
Zvolí-li obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení výjimečný postup, pro který mají zákonnou oporu, při němž však stále vycházejí ze zásady úspěchu ve věci, a použití zákonné výjimky též dostatečně odůvodní, pak jim z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatelů. Zde je rovněž nutno opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. V posuzované věci Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by s ohledem na výše uvedené bylo způsobilé zapříčinit porušení základních práv stěžovatelky, neshledal.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci okresním soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. K projednávané věci je třeba připomenout, že stěžovatelka odkoupila pohledávky podle svého uvážení a v rozsahu, v němž podle svého přesvědčení je schopna zajistit jak jejich řádnou evidenci, tak i vymahatelnost. I když byla stěžovatelka v předmětné řízení procesně úspěšná, byl soud oprávněn zkoumat, jestli stěžovatelkou vynaložené náklady v projednávané věci byly vynaloženy účelně a jestli není možné (s přihlédnutím ke všem okolnostem projednávané věci) uplatnit moderační oprávnění soudu (ve smyslu ustanovení §150 o. s. ř.). Závěr soudu o existenci důvodů hodných zvláštního zřetele Ústavní soud ve smyslu své platné judikatury nepřezkoumává, je však jeho povinností zjistit, zda byly soudem v odůvodnění jeho rozhodnutí uvedeny. Tyto důvody okresní soud v projednávané věci zjistil a v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí je i podrobně rozvedl.
Ústavní soud respektuje právo soudu v každém jednotlivém případě posoudit, zda účastníkem uplatněné náklady řízení jsou účelně vynaloženy či nikoli, a v případě negativního závěru tyto náklady zčásti či zcela nepřiznat; je však povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést důvody, které ho k takovému rozhodnutí vedly. Tuto svoji povinnost okresní soud splnil. Za této situace nelze proto v napadeném rozhodnutí shledat stěžovatelkou tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu