ECLI:CZ:US:2012:3.US.1587.12.1
sp. zn. III. ÚS 1587/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti hlavního města Prahy, IČ: 00064581 se sídlem Mariánské nám. 1, Praha 1, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, 120 00 Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. února 2012 č. j. 48 Nc 1354/2007-89, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora ze dne 7. prosince 2010 č. j. 134 EX 01106/10-022 a proti příkazu téhož exekutora ze dne 15. února 2011 č. j. 134 EX 01106/10-026, za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 1 a 2) Mgr. Ing. Jiřího Proška, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 4. 2012, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1, čl. 96 Ústavy ČR.
Po rekapitulaci průběhu a výsledku řízení v projednávané věci stěžovatelka především namítá, že soud v napadených rozhodnutích rozhodl v rozporu s ustanovením §87 zákona č. 120/2001 Sb., s ustanovením §5 vyhlášky č. 330/2001 Sb. a v rozporu s ustanovením §11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, neboť přiznal soudnímu exekutorovi odměnu, i když žádnou dlužnou částku nevymohl, současně údajně soudní exekutor a Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodli v rozporu s ustanovením §150 o. s. ř.
Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Obvodního soudu pro Prahu 1, pokud tento soud námitky stěžovatelky zamítl jako opožděné a tvrdí, že v exekučním řízení byla zastoupena advokátem, o čemž byl údajně informován jak příslušný soud, tak i dříve pověřený soudní exekutor a právní zástupce oprávněných. Není tedy prý její chybou, pokud se posléze pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek s touto skutečností neseznámil.
V další části ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí důvody, které jí údajně zabránily uhradit včas částky přiznané oprávněným pravomocným soudním rozhodnutím, a současně namítá, že postup těchto účastníků v exekučním řízení byl nekorektní, pokud každý z oprávněných podal návrh na zahájení exekučního řízení ze "shodných rozsudků" proti stěžovatelce a tím tak navýšil vzniklé náklady exekučního řízení.
Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu k otázce odměny pověřeného soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným, a tvrdí, že jejich závěry jsou aplikovatelné i na projednávanou ústavní stížnost, neboť obvodní soud nevzal v úvahu její námitky k výši odměny soudního exekutora za situace, v níž pro povinného ničeho nevymohl.
II.
Jak se zjišťuje z připojených listin, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 2. 2012 č. j. 48 Nc 1354/2007-89 rozhodl o námitkách stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 7. 12. 2010 č. j. 134 EX 01106/10-022 vydanému pověřeným soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň-město Mgr. Ing. Jiřím Proškem tak, že je zamítl.
V citovaném příkazu soudní exekutor stanovil svoji odměnu částkou 5 009,90 Kč podle §6 vyhl. č. 330/2001 Sb. a náhradu hotových výdajů částkou 4 165,- Kč podle §13 citované vyhlášky. Náklady oprávněného spočívající v nákladech právního zastoupení byly stanoveny částkou 16 458,- Kč. Tento příkaz byl výše jmenovaným soudním exekutorem změněn, neboť dne 15. 2. 2011 pod č. j. 134 EX 01106/10-026 vydal doplněný příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým na základě námitek oprávněného ze dne 15. 12. 2010 změnil částku připadající na náklady oprávněného tak, že ji zvýšil na 22 572,- Kč.
Stěžovatelka napadla příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 7. 12. 2010 námitkami dne 28. 2. 2011, které soudní exekutor obdržel dne 1. 3. 2011. Protože těmto námitkám soudní exekutor nevyhověl, předložil je k rozhodnutí soudu. Soud neshledal tyto námitky důvodnými a uvedl, že námitky stěžovatelky podané dne 28. 2. 2011 jsou opožděné, neboť napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce byl stěžovatelce doručen dne 8. 12. 2010 a doplněný příkaz ze dne 15. 2. 2011 č. j. 134 EX 01106/10-026 dne 18. 2. 2011. Námitky stěžovatelka tak podala až po uplynutí zákonné lhůty. Soud neshledal námitky důvodnými i s ohledem na jejich obsah a uvedl, že vymáhaná pohledávky došla na účet oprávněného až den po vydání usnesení o nařízení exekuce. Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2008 č. j. 48 Nc 1354/2007-11 byla nařízená exekuce částečně zastavena v částce 56 006,- Kč s tím, že bude pokračovat pro náklady oprávněného v exekučním řízení a pro náklady exekuce. Soud uvedl, že stěžovatelka nesporuje výši nákladů exekuce a nákladů oprávněného v exekučním řízení, ale s odkazem na ustanovení §150 o. s. ř. navrhuje nepřiznat náklady exekuce a náklady oprávněného za právní zastoupení v exekučním řízení. V souvislosti s meritem věci dospěl soud k závěru, že exekuce byla nařízena důvodně a jestliže byla poté částečně zastavena, měla dále pokračovat pro vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného vzniklých za jeho právní zastoupení v exekučním řízení, není možné soudnímu exekutorovi nepřiznat náklady exekuce. Oprávněnému rovněž vznikly náklady za právní zastoupení v exekučním řízení.
III.
Ústavní soud nejprve konstatuje, že není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Jeho úkolem tedy není ochrana "běžné zákonnosti". Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů, ani není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva, neboť zasáhnout do rozhodovací činnosti těchto soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. V projednávané věci však zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky neshledal.
Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelky, které směřují proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2012 č. j. 48 Nc 1354/2007-89 a též proti předcházejícím příkazům k úhradě nákladů exekuce Mgr. Ing. Jiřího Proška, soudního exekutora, Exekutorského úřadu Plzeň-město ze dne 7. 12. 2010 č. j. 134 EX 01106/10-022 a ze dne 15. 2. 2011 č. j. 134 EX 01106/10-026 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak uvedla sama stěžovatelka v ústavní stížnosti, oba uvedené příkazy k úhradě nákladů exekuce jí byly, resp. jejímu advokátovi doručeny dne 18. 2. 2011. Námitky proti těmto příkazům soudního exekutora však stěžovatelka podala až dne 28. 2. 2011 (pověřenému soudnímu exekutorovi byly doručeny dne 1. 3. 2011), tedy po lhůtě stanovené k podání námitek v ustanovení §88 odst. 3 exekučního řádu.
Jestliže proto obvodní soud posoudil tyto námitky jako opožděně podané a rozhodl o nich zamítavým usnesením, nelze jeho postupu z ústavněprávního hlediska cokoli vytknout.
I když Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že další část odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu je ve vztahu k námitkám stěžovatelky jen velmi stručná a nekonkrétní, nelze toto usnesení, právě z důvodu výše uvedeného, podrobit přezkumu ze strany Ústavního soudu, neboť stěžovatelka si svým vlastním nedbalým procesním postupem zavinila, že její námitky nemohly být obvodním soudem podrobně meritorně přezkoumány.
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu