ECLI:CZ:US:2012:3.US.1595.12.1
sp. zn. III. ÚS 1595/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatelky Servis Leasing a. s., IČ: 60196971, se sídlem Václava Řezáče 315, 434 01 Most, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží č. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2012 č. j. 7 Afs 26/2011-103 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2011 č. j. 10 Ca 106/2008-64, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její daňové věci a tvrdila, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Označeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu navrhovatelky směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 28. 2. 2008 č. j. 3105/08-1500-108439, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2007 č. j. 303220/07/004515/6965. Tímto rozhodnutím byl navrhovatelce sdělen předpis penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 9. do 30. 9. 2002 ve výši 2 414 945,- Kč. Kasační stížnost navrhovatelky do předmětného rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud posléze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl.
Navrhovatelka obecným soudům vytkla, že v rámci rozhodování o její žalobě a následně kasační stížnosti nepřihlédly z pohledu §75 odst. 1 s. ř. s. k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2010 č. j. 8 Ca 235/2007-90, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 22. května 2007 č. j. 8467/07-1300-108624, kterým finanční ředitelství zamítlo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 24. května 2006 č. j. 185771/06/004515/6965, s nímž (jeho obsahem) je vyměření penále (teprve v návaznosti na primární povinnost) akcesoricky spjato a logicky odůvodněno, když penále sleduje osud daně. Vycházeje z tohoto blíže rozvedeného tvrzení, domáhala se navrhovatelka, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozsudky obecných soudů nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 191/06, dostupný na http://www.nalus.usoud.cz) se podává, že každý proces je přirozeně třeba v uvažovaných jedinečných souvislostech pojímat jako celek (in globo).
Z pohledu procesu a jeho spravedlnosti jako celku odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu pod aspektem ústavně zaručených základních práv navrhovatelky a jejich materiálního pojetí takto co do konečného výsledku (v relaci k její námitce) obstojí; Nejvyšší správní soud vzal totiž při rozhodování o kasační stížnosti v úvahu, že rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 19. dubna 2011 č. j. 4746/11-1300-108624 byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2002 (právní podklad penále) pravomocně doměřena, neboť jím bylo odvolání navrhovatelky do rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 24. května 2006 č. j. 185771/06/004515/6965 zamítnuto a toto rozhodnutí potvrzeno.
Pro uvedené bylo o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu