ECLI:CZ:US:2012:3.US.1895.12.1
sp. zn. III. ÚS 1895/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. září mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. H., právně zastoupeného JUDr. Gabrielou Lyžbickou, advokátkou se sídlem Smetanova 843, 293 01 Mladá Boleslav, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2012 č. j. 4 Co 27/2011-131 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 99 C 12/2007-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. března 2012 č. j. 4 Co 27/2011-131 Vrchní soud v Praze (I.) zrušil výrok I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 99 C 12/2007-120 a řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků na základě jeho návrhu ze dne 10. září 2011 zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel oproti předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvedl žádné nové okolnosti, které by mohly být posuzovány jako změna v jeho majetkových poměrech, pročež je zde překážka věci pravomocně rozsouzené a nejsou tak splněny podmínky řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Vrchní soud v Praze v návaznosti na to (II.) potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II., kterým došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů, a III., jímž došlo k zastavení řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 99 C 12/2007-103. Dále (III.) odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní tvrdil, že se nemohl vyjádřit k od počátku zjevně nesprávným skutkovým a právním zjištěním a z nich vyvozeným tvrzením a závěrům soudů. Uvedl, že opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků byla řádně odůvodněna novými rozhodnými skutečnostmi a stejně tak byla obecnými soudy ignorována řádně doložená a namítaná objektivní podjatost soudů.
V důsledku toho se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí a "jim předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové" a dále, aby Ústavní soud rozhodl, že "se z právních předpisů odstraňuje povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Formuluje-li navrhovatel v ústavní stížnosti kritiku vůči závěrům Vrchního soudu v Praze, neuvádí ani v nejobecnější poloze, které relevantní skutečnosti na podporu svých závěrů tvrdil, jež by soud opomenul či se jimi nedostatečně zabýval; přitom i v řízení o ústavní stížnosti jej zatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 7/03 per analogiam, IV. ÚS 188/04, IV. ÚS 430/05, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Takto nezbývá než s odkazem na rozhodovací důvody Vrchního soudu v Praze konstatovat, že odůvodnění napadeného usnesení z ústavněprávního pohledu obstojí.
Ve vztahu k předcházejícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, která stěžovatel neoznačil, opět neuvádí jakékoliv konkrétní námitky. Deficit spočívající v absenci přesného označení týká se i zákonných ustanovení navrhovaných stěžovatelem ke zrušení, resp. stěžovatel ani zde neuvádí byť v nejhrubších obrysech tvrzení a důvody, pro něž je považuje za protiústavní (srov. kupř. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 24/07, Pl. ÚS 23/09). Za této situace ani tyto návrhy nelze považovat za projednatelné.
Vzhledem k uvedenému nemohla být posouzena ústavní stížnost jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu