ECLI:CZ:US:2012:3.US.2025.12.2
sp. zn. III. ÚS 2025/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Š., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou AK se sídlem Sokolská 295, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48, za účasti 1) Okresního soudu v České Lípě a 2) Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 31. května 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19 byla podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu, vydaného Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. dubna 2004 pod č. j. 36 Sm 336/2004-4 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 17.341,- Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 18. února 2004 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3.900,- Kč a 1.800,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařízena exekuce na majetek povinné (výrok pod bodem I). Provedením této exekuce soud pověřil JUDr. Zdeňka Zítku, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň - město (výrok pod bodem II).
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48 bylo usnesení Okresního soudu v České Lípě ve výroku pod bodem I změněno potud, že se zamítá návrh na nařízení exekuce pro částku 3 900,- Kč na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15, jinak bylo usnesení okresního soudu potvrzeno (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II uložil krajský soud povinné nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že uhradila celou částku, kterou měla podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. dubna 2004 č. j. 36 Sm 336/2004-4 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15 uhradit. Oprávněná poté po dobu sedmi let po ní žádnou dlužnou částku nepožadovala. Již jen z tohoto důvodu podle stěžovatelky není přiznání úroku z prodlení na místě. To se týká i nákladů řízení, které nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Odvolací soud k námitkám stěžovatelky mimo jiné uvedl, že při nařízení exekuce vycházel z tvrzení oprávněné obsaženém v návrhu na nařízení exekuce, že povinná na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu uhradila jistinu ve výši 27 546,- Kč, a proto je exekuce navrhována jen pro částku 17 341,- Kč. Pokud povinná v odvolání namítala, že svůj dluh uhradila (zcela), není v této části namítána skutečnost rozhodná pro nařízení exekuce, neboť taková námitka by mohla být zohledněna pouze při rozhodování o zastavení exekuce. Jestliže je ve vykonávaném titulu uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení, není dále exekuční soud oprávněn návrh na nařízení exekuce pro tento úrok z prodlení zamítnout, ani když je návrh na nařízení exekuce podán po více než sedmi letech, jak je namítáno v odvolání povinné.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu