ECLI:CZ:US:2012:3.US.2036.12.1
sp. zn. III. ÚS 2036/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem PhD., advokátem, se sídlem na adrese Praha 1, Bolzanova 1/1615, o stěžovatelem uplatněné námitce podjatosti soudců třetího senátu Ústavního soudu Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy a Jana Musila z projednávání ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2036/12, takto:
Soudci Jan Musil (předseda), Jiří Mucha (soudce zpravodaj) a Vladimír Kůrka z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2036/12 vyloučeni nejsou.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byla dne 1. června 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhá podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2012 č. j. 5A 41/2012-20-23. Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 2. ledna 2012 č. j. S-MHMP 21378/2011/Ost/Go/Vr žalobě nepřiznal odkladný účinek.
II.
Ústavní stížnost byla přidělena k vyřízení III. senátu Ústavního soudu. Stěžovatel dne 21. června 2012 doručil Ústavnímu soudu námitku podjatosti soudců třetího senátu Ústavního soudu, přičemž podjatost stěžovatel spatřuje ve způsobu rozhodování třetího senátu Ústavního soudu v jiné věci stěžovatele vedené pod spisovou značkou III. ÚS 1131/09. Dle tvrzení stěžovatele byla ústavní stížnost stěžovatele ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1131/09 bez projednání odmítnuta, čímž došlo dle jeho názoru k odepření jeho práva chráněného ústavními předpisy. Stěžovatel má rovněž za to, že ze všech podání je zřejmý jeho židovský původ a proto podezírá třetí senát Ústavního soudu z rasové podjatosti.
III.
Soudci třetího senátu Ústavního soudu Jan Musil (předseda), Jiří Mucha (soudce zpravodaj) a Vladimír Kůrka se k celé věci vyjádřili dne 26. července 2012 tak, že se ve smyslu ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu podjati necítí. Poté podali předsedkyni čtvrtého senátu Ústavního soudu Vlastě Formánkové podnět k rozhodnutí o návrhu stěžovatele na vyloučení soudců třetího senátu z projednávání a rozhodování v předmětné věci.
Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Podle ustanovení §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")]. Soudce tak lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku ze závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Případný závěr o jejich podjatosti by se musel opírat o existenci jejich vlastního, konkrétně definovatelného, zájmu na výsledku řízení.
Nestrannost soudce dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je pak třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující oprávněné pochybnosti v tomto ohledu. Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. nález ze dne 31. srpna 2004 vydaný pod sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255) in http://nalus.usoud.cz].
Pokud jde o objektivní kritérium, má pro posouzení námitky podjatosti klíčový význam ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu a jde o to určit, zda nezávisle na osobním chování soudce existují některé ověřitelné skutečnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti. Jde zde mimo jiné o důvěru, jakou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u osob podléhajících jurisdikci státu, a zejména u stran sporu. Rozhodujícím prvkem je to, zda příslušné obavy mohou být pokládány za objektivně opodstatněné [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. března 2001 D. N. proti Švýcarsku č. 27154/95, in databáze HUDOC http://www.echr.coe.int/ECHR]. Za objektivní při tom nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. října 2004 sp. zn. I. ÚS 370/04 (N159/35 SbNU 181) in http://nalus.usoud.cz].
Podle ustanovení §14 odst. 4 občanského soudního řádu důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (čl. 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v předmětné věci předložen nebyl.
Ústavní soud v posuzované věci neshledal zjistitelné skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudců Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy a Jana Musila. Lze konstatovat, že výtky stěžovatele, které zůstávají zcela v obecné rovině, ani z objektivního hlediska nejsou samy o sobě dostačující vyvolat pochybnosti o jejich nestrannosti, a proto není možné říci, že by případné obavy stěžovatele z podjatosti uvedených soudců mohly být považovány za objektivně odůvodněné.
Čtvrtý senát Ústavního soudu vzal v úvahu výše uvedené závěry a konstatuje, že v nyní posuzované věci nebyly zjištěny žádné kvalifikované důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2036/12 byli jmenovaní soudci třetího senátu vyloučeni.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu