ECLI:CZ:US:2012:3.US.2061.12.1
sp. zn. III. ÚS 2061/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. H. P., proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2012 č. j. 21 Cdo 4586/2010-198, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2009 č. j. 20 Co 131/2009-131 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. listopadu 2008 č. j. 27 C 88/2006-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nedatovaným návrhem, dle obsahu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 4. 6. 2012, stěžovatelka brojila proti shora označeným soudním rozhodnutím s tím, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu a na právní pomoc podle čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatelka nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, stanovená fyzickým a právnickým osobám zákonem o Ústavním soudu, Ústavní soud stěžovatele podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzve k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Pokud však stěžovateli dříve (v předchozích řízeních) poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení jednak neefektivním a formalistickým, jednak to ve své podstatě představuje obcházení lhůt stanovených v §72 odst. 3, 4 a 5 zákona o Ústavním soudu, neboť zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, přičemž její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování návrhu či odstraňování jeho vad stěžovatele zvýhodňuje oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Z mnoha řízení, jichž se stěžovatelka (sama či jako zástupce odborových organizací) u Ústavního soudu účastnila, plyne, že byla Ústavním soudem opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučována. Byla-li tedy opakovaně a dostatečně informována o tom, že je mj. nezbytné, aby k podané ústavní stížnosti byla přiložena plná moc advokáta, který by ji v řízení před Ústavním soudem zastupoval, a také aby ústavní stížnost samotná byla sepsána advokátem, musela si být rovněž v okamžiku podání nyní posuzované ústavní stížnosti vědoma zákonem předvídaných požadavků na (tyto) obsahové a formální náležitosti zmíněného návrhu (na to ostatně poukázal Ústavní soud již v usnesení ze dne 22. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 696/11, vydaném ve stěžovatelčině věci).
Za situace, kdy lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatelku opětovně vyzýval k odstranění vad podání, a kdy stěžovatelka ani po několika měsících vady svého návrhu (sama) neodstranila, mu nezbylo, a to v souladu s již ustálenou judikaturou (viz např. usnesení ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2431/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu