ECLI:CZ:US:2012:3.US.2237.12.1
sp. zn. III. ÚS 2237/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2012 č. j. 3 Aps 1/2011-240, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. června 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2012 č. j. 3 Aps 1/2011-240, a to s odvoláním se na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ust. §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle ust. §29 a ust. §30 odst. 1 cit. zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
V předmětné věci stěžovatel ve svém podání uvedl, že je v tomto řízení zastoupen advokátem JUDr. B. K.; plnou moc, která by splňovala náležitosti stanovené pro ni zákonem o Ústavním soudu, ovšem k návrhu nepřiložil (ke svému podání stěžovatel přiložil pouze písemnost, kterou pověřil JUDr. B. K. zastupováním v řízení před Ústavním soudem v této věci, tato ovšem JUDr. B. K. podepsána nebyla). Stejná vada podání se vyskytla již v ústavní stížnosti stěžovatele vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1778/10, ve které stěžovatel uvedl, že je zastoupen JUDr. Š., jehož plná moc ovšem k návrhu přiložena nebyla; v této věci byl stěžovatel vyzván, aby tuto vadu podání, stejně jako další vady, ve stanovené lhůtě odstranil, to se však nestalo, a Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl (viz též sp. zn. III. ÚS 2163/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Navrhovatel tedy nerespektoval ust. §29, ust. §30 odst. 1 a ust. §31 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě plné moci, v níž musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta. Řada z nich byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že navrhovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.
Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že navrhovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. III. ÚS 1204/10, sp. zn. II. ÚS 1778/10 atd.).
Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2012
Jan Musil v. r.
soudce Ústavního soudu