ECLI:CZ:US:2012:3.US.2250.12.1
sp. zn. III. ÚS 2250/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. Z., zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2012 č. j. 12 Cmo 391/2011-92, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2011 č. j. 24 Cm 83/2011-78 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. února 2012 č. j. 24 Cm 83/2011-89 a proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2009 č. j. 24 Sm 484/2008-12 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. června 2010 č. j. 24 Sm 484/2008-28, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 6. 2012, napadá stěžovatel všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, přičemž současně navrhl odklad jejich vykonatelnosti s tvrzením, že napadená rozhodnutí porušila ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy ČR.
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v postupu Městského soudu v Praze, který po vydání opravného usnesení k vydanému platebnímu směnečnému rozkazu neotevřel stěžovateli možnost k projednání jeho námitek, neboť je shledal opožděnými z toho důvodu, že předmětným opravným usnesením došlo toliko k doplnění v záhlaví platebního rozkazu označení žalobce o jeho identifikační číslo, nikoli o opravu výroku.
Stěžovatel proto polemizuje s názorem městského soudu, resp. též vrchního soudu ohledně otázky, zda v souvislosti s předmětným opravným usnesením počala stěžovateli běžet nová lhůta pro podání opravného prostředku - námitek, či nikoli.
V další části ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje obsah námitek, které hodlal vznášet proti platebnímu rozkazu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 24 Sm 484/2008-12 a navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Městský soud v Praze dne 29. 1. 2009 pod č. j. 24 Sm 484/2008-12 vydal směnečný platební rozkaz ve věci žalobce AZ BUSINESS SERVIS, s. r. o., Praha 1 - Vinohrady, Hradešínská 2144/47, proti stěžovateli jako žalovanému ad 1) a ad 2) BOWLE & BOWLING spol. s r. o., o zaplacení 1 357 000,- Kč s příslušenstvím a odměnou.
Opravným usnesením téhož soudu ze dne 1. 6. 2010 č. j. 24 Sm 484/2008-28 bylo záhlaví předmětného směnečného platebního rozkazu na návrh stěžovatele opraveno tak, že označení žalobce bylo doplněno o jeho identifikační číslo, přičemž soud v odůvodnění usnesení uvedl, že postupoval podle ustanovení §164 o. s. ř. a opravil pouze chybu v psaní.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2011 č. j. 24 Cm 83/2011-78 odmítl námitky stěžovatele proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému Městským soudem v Praze dne 29. 1. 2009 pro jejich opožděnost, neboť stěžovatel podal námitky u soudu až dne 9. 6. 2010, i když posledním dnem lhůty pro jejich podání byl den 12. 3. 2009.
Opravným usnesením ze dne 25. 10. 2011 č. j. 24 Cm 83/2011-84 a dalším opravným usnesením ze dne 3. 2. 2012 č. j. 24 Cm 83/2011-89 opravil Městský soud v Praze označení žalobce na S. T. ve svém usnesení ze dne 29. 8. 2011 č. j. 24 Cm 83/2011-78.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2012 č. j. 12 Cmo 391/2011-92 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011 č. j. 24 Cm 83/2011-78 ve znění opravných usnesení ze dne 25. 10. 2011 a ze dne 3. 2. 2012, kterými byly opraveny zřejmé chyby v označení žalobce v záhlaví usnesení, a uvedl, že lhůta pro podání námitek je upravena v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. per analogiam. Protože důsledkem provedené opravy nebyla obsahová změna výroku, kterým by byla ukládána povinnost žalovanému ve vztahu k žalobci, nebo změna v osobě v něm vymezených účastníků řízení, nelze dovodit nový běh lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Doplnění identifikačního čísla u žalobce, jinak nezaměnitelně identifikovaného v záhlaví směnečného platebního rozkazu, tak podle názoru vrchního soudu není skutečností zakládající nový běh lhůty, jak se domnívá stěžovatel.
III.
Po zvážení námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
K obsahu ústavní stížnosti je třeba uvést, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry rozhodnutí obecných soudů v projednávané věci, přičemž z obsahu jeho návrhu je zřejmé, že předmětnou ústavní stížností se stěžovatel především domáhá zrušení směnečného platebního rozkazu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 24 Sm 484/2008-12 ve znění opravného usnesení ze dne l. 6. 2010 č. j. 24 Sm 484/2008-28.
Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. V ústavní stížnosti zcela absentuje argumentace, která by danou věc stavěla do ústavně právní roviny; stěžovatel pouze formálně cituje ústavní ustanovení, která měla být napadenými rozhodnutími obecných soudů porušena. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou zásadně samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Stěžovatel neoponuje závěrům Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze o datu obdržení předmětného směnečného platebního rozkazu. Má však zato, že v podstatě vydání jakéhokoli opravného usnesení, kterým je opraveno či doplněno (jako je tomu v projednávané věci) označení účastníků řízení v jeho záhlaví, má za následek otevření nového běhu lhůty pro podání námitek (§204 odst. 1 o. s. ř.), jejíž běh se počítá od právní moci opravného usnesení. Tak tomu ale není.
Pro případy norem s tzv. relativně neurčitým předpokladem (pojmem), kterým je zde rozhodné ustanovení §164 o. s. ř. především v pojmu "zjevné nesprávnosti", platí, že jejich výklad je situován v rovině soudcovského uvážení; jejich naplnění je třeba vždy vykládat z kontextu okolností (právních, skutkových, časových), vztahujících se k opravovanému usnesení a celé věci. Jak dovodil Ústavní soud ve své judikatuře, o protiústavní interpretaci jde teprve tehdy, lze-li mít za to, že podaný právní výklad představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vybočuje ze všeobecně (právně) konsensuálních významů nebo je zatížen zjevným faktickým omylem či logickým rozporem, případně k učiněným závěrům postrádá srozumitelná kritéria. Nepostačí, že význam hledisek, jež soud pokládal za výkladově určující, může být hodnocen též odlišně (srov. obdobně III. ÚS 102/06, I. ÚS 1475/07).
Žádnou závadu dosahující ústavněprávní roviny z rozhodnutí obecných soudů dovodit nelze. Oba obecné soudy v napadených rozhodnutích k ustanovení §164 o. s. ř. přihlédly. Jejich právní závěr je založen na tom, že absence identifikačního čísla žalobce není způsobilá vyvolat pochybnost o tom, kdo se účastní řízení. V projednávané věci zjevně nemohla z důvodu tohoto pochybení hrozit záměna s jinou osobou právnickou či fyzickou a označení žalobce v záhlaví směnečného platebního rozkazu ani jinak nepůsobilo klamavě za situace, v níž je účastník označen natolik přesně a nezaměnitelně, že jeho označení tyto pochybnosti nevzbuzuje - což byl i daný případ. Žalobce byl identifikovatelný označením firmy a prostřednictvím adresy svého sídla a o jeho identitě nevznikly žádné racionálně podložené pochybnosti.
Primárním účelem vydání opravného usnesení je ochrana účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí, provedenými soudem v době po uplynutí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Není jím tedy automatické otevření nové lhůty k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí i v případech, kdy oprava s ohledem na pouhý formální charakter nemohla vyvolat obsahovou změnu rozsudku. Extenzivní výklad ustanovení §204 odst. 1, věty druhé o. s. ř. by totiž ve svých důsledcích vedl k právní nejistotě a porušení práv rovnosti účastníků řízení.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v konkrétním projednávaném případě jde o opravu chyby, která nemá žádný vliv na právní postavení účastníků. Dle názoru Ústavního soudu s opravou takovýchto chyb v psaní nelze spojovat účinky předvídané ustanovením §204 odst. 1 o. s. ř. a vydáním (právní mocí) opravného usnesení nová lhůta k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí nebyla otevřena.
Ústavní soud, který při posuzování ústavní stížnosti vycházel z materiálního chápání práva na soudní ochranu, dospěl k závěru, že s ohledem na popsané okolnosti v projednávané věci postupem soudů, které odmítly námitky stěžovatele, nedošlo k porušení práva stěžovatele na projednání věci před soudem.
Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu