ECLI:CZ:US:2012:3.US.2347.12.1
sp. zn. III. ÚS 2347/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., právně zastoupeného JUDr. Vojtěchem Krejčířem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Mostě, Moskevská 12, směřující proti usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 2 T 237/2008-254 ze dne 4. října 2011, o vyloučení soudce Vladimíra Kůrky z projednávání a rozhodování této věci takto:
Vladimír Kůrka, soudce Ústavního soudu, je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2347/12.
Odůvodnění:
Pod sp. zn. III. ÚS 2347/12 je u Ústavního soudu vedena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 2 T 237/2008-254 ze dne 4. října 2011. Podle platného rozvrhu práce Ústavního soudu byla tato věc přidělena III. senátu Ústavního soudu, ve složení Vladimír Kůrka, Jiří Mucha a Jan Musil. Jako soudci zpravodaji připadla Vladimíru Kůrkovi.
Vladimír Kůrka v souladu s ust. §36 odst. 1 a §37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a s ust. §10 platného rozvrhu práce Ústavního soudu požádal IV. senát Ústavního soudu, aby rozhodl o jeho vyloučení jako soudce z projednávání a rozhodnutí v předmětné věci, neboť se v ní cítí být podjatý.
Ve své žádosti uvedl, že dne 14. června 2012 si v domácí poště vyzvedl dopis O. H., jíž se stal někdy v polovině osmdesátých let kmotrem, přičemž s jejími rodiči byl dlouhodobě v přátelských vztazích, což v podobě četných společenských kontaktů trvalo po celou dobu jeho působení v Mostě do roku 2002. Následně je s její matkou ve styku písemném. V tomto dopise jej jmenovaná kmotřenka informovala o "trestní" situaci muže, s nímž šest let partnersky žije (L. M.), připojila několik trestněprávních rozhodnutí, a požádala jej o radu, co lze v jeho zájmu ještě podniknout. Vladimír Kůrka jí tedy poskytl telefonicky informaci o těmito rozhodnutími ustavené procesní situaci, a nemohl nesdělit, že v daných poměrech (poté, co byl podán podnět ke stížnosti pro porušení zákona) není k dispozici už jiný "opravný" prostředek, než ústavní stížnost. Vysvětlil jí dále, co je jejím obsahem a smyslem, též s přihlédnutím ke konkrétně předestřené situaci. Sdělil jí, jak je zapotřebí postupovat, rozhodne-li se jít touto cestou, a - ve vztahu k odpovídajícím nákladům - se vyjádřil i k předpokládanému (nikoli příliš nadějnému) výsledku.
Poté Vladimír Kůrka podle žádosti - již ve svých pracovních poměrech - shledal, že věc ústavní stížnosti jmenovaného L. M. napadla do senátu, jehož je členem, a jemu jako soudci zpravodaji.
Z řečeného je podle žádosti Vladimíra Kůrky zjevné, že je v jeho osobě dána jak překážka diskvalifikujícího vztahu k účastníku řízení, resp. jemu osobě blízké, tak nepřípustného vztahu k věci, jestliže se s ní seznámil neprocesně předtím, než k soudu došla.
Popsané okolnosti jsou tedy podle Vladimíra Kůrky nejen objektivně způsobilé vyvolat vnější pochybnosti o jeho nepodjatosti, nýbrž i z pohledu subjektivního je podle jeho názoru evidentně nepřípadné, aby v této věci působil jako soudce.
IV. senát Ústavního soudu, který podle platného rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu, dospěl k závěru, že na základě výše uvedených skutečností lze mít pochybnost o nepodjatosti soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky, a ten je proto z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti vyloučen. Proto rozhodl podle §36 odst. 1 a §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. srpna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu