ECLI:CZ:US:2012:3.US.2555.10.1
sp. zn. III. ÚS 2555/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. Š., právně zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 25. 5. 2010 sp. zn. 13 To 273/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2009 č. j. 2 T 105/2009-60, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva garantovaná článkem 40 odst. 2 a 6 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, byl stěžovatel v záhlaví označeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2009 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu tří let. Citovaný rozsudek byl z podnětu odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové podle §257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušen a věc byla za použití §222 odst. 2 tr. řádu postoupena Magistrátu města Pardubic, s tím, že zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti poukazoval na to, že mu byl v důsledku posléze zrušeného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2010 č. j. 2 T 860/2004-200 nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců uloženého pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 9. 2005 č. j. 2 T 860/2004-118. Stěžovatel zdůraznil, že výkon trestu mu byl fakticky nařízen v důsledku dvou zcela bagatelních krádeží alkoholu v supermarketu, které navíc nebyly náležitě objasněny. Dále stěžovatel namítal, že k rozhodnutí dle §83 odst. 1 trestního zákoníku došlo s velkým časovým odstupem od vydání trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 1. 2008 sp. zn. 18 T 4/2008.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, a dále mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení (srov. III. ÚS 62/95, Sb.n.u. sv. 4, str. 243). Stejně tak Ústavní soud setrvává na názoru, že ústavní stížností napadené rozhodnutí ve věci musí porušovat práva a svobody stěžovatele. To znamená, že je o právech a povinnostech stěžovatele nějakým způsobem rozhodnuto.
Ústavní soud je vždy vázán petitem ústavní stížnosti. V projednávané věci stěžovatel navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud podle §257 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a věc postoupil správnímu orgánu k řízení o přestupku. Stěžovatel tedy požaduje ingerenci Ústavního soudu za situace, kdy o jeho trestní věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. Ústavní soud v obdobných případech judikoval, že výsledek řízení před správním orgánem nelze za takové situace předjímat rozhodnutím o ústavní stížnosti. Jen orgán oprávněný projednávat přestupky může v rámci své pravomoci učinit v tomto směru závazné rozhodnutí (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 3047/10 ze dne 25. 11. 2010 či usnesení sp. zn. II. ÚS 229/06 ze dne 23. 5. 2006, dostupná v databázi rozhodnutí NALUS na http://nalus.usoud.cz).
Dále je třeba zdůraznit, že stěžovatel vůči napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, resp. předcházejícímu rozsudku I. stupně nevznesl žádnou ústavněprávní námitku, případně jakoukoli konkrétní námitku právní nebo skutkovou. Stěžovatel usiluje o odstranění těchto rozhodnutí jen proto, že trestní stíhání za skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu I. stupně bylo jedním z důvodů, proč Okresní soud v Hodoníně nařídil podle §83 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody z předchozího podmíněného odsouzení stěžovatele. Naposled uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně stěžovatel napadl samostatnou ústavní stížností, jež byla Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2534/10 jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
V daném případě, posouzeném krajským soudem jako přestupek, byla věc postoupena k projednání přestupku správnímu orgánu. Toto rozhodnutí krajského soudu nemá povahu meritorního rozhodnutí a řízení se jím nekončí. Pokud ve věci došlo k vydání správního rozhodnutí o vině a sankci, mohl je stěžovatel napadnout opravnými prostředky, které jsou mu k dispozici podle správních předpisů, event. podle soudního řádu správního. Bez vyčerpání těchto prostředků je podání ústavní stížnosti nepřípustné, což vyplývá z principu subsidiarity ústavněprávního přezkumu.
V projednávané trestní věci stěžovatel před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj