ECLI:CZ:US:2012:3.US.2811.12.1
sp. zn. III. ÚS 2811/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky CS TRANS s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 663/28, zastoupené JUDr. Robertem Kučerou, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 29/471, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012 č. j. 23 Co 454/2011-184, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhuje zrušení výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu, vydaného v řízení o zaplacení částky 274 000 Kč s příslušenstvím, v němž vystupovala na straně žalované. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti stěžovatelky zaplatit žalobci 274 474 Kč s příslušenstvím, a změnil výrok o nákladech řízení tak, že se stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva a svobody, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, nebyl shledán. Jmenovaný soud k odvolání stěžovatelky, která se odvolala proti výroku o náhradě nákladů řízení, přezkoumal celý výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a opodstatněně jej změnil tak, že stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak v souladu s občanským soudním řádem, když vyložil, které skutečnosti jej vedly k použití výjimečného ustanovení §150 občanského soudního řádu, tedy důvody, pro které nepřiznal procesně úspěšné stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i před soudem odvolacím. Na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení městského soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry městského soudu o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelé neztotožňují se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut (§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu