infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.09.2012, sp. zn. III. ÚS 3309/12 [ usnesení / KŮRKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.3309.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.3309.12.1
sp. zn. III. ÚS 3309/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2012 č. j. 13 Co 186/2011-123, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozhodl k odvolání účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2010 č. j. 47 C 301/2007-70, o vypořádání společného jmění manželů tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně 1. změnil ve výroku I tak, že "z tam uvedených movitých věcí přikázaných ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobce se vypouští 7 ks kazet do kamery, stojan na kameru a mobilní telefon. Žalobci se tak přikazují pouze zbylé, v tomto výroku uvedené movité věci, v celkové zůstatkové hodnotě 7 500 Kč"; ve "zbylém rozsahu" výrok I potvrdil, "stejně jako výrok IV. tohoto rozsudku", 2. změnil ve výrocích II a III tak, že se stěžovatelce ukládá povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 32 376,50 Kč, a 3.rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti. Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a tak je tomu v dané věci. Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je. Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle §236 a násl., a ta přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Že o situaci podle §75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé. Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2012 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.3309.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3309/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 20. 9. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 8. 2012
Datum zpřístupnění 25. 9. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Kůrka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík dovolání
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3309-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 76053
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22