ECLI:CZ:US:2012:3.US.3349.12.1
sp. zn. III. ÚS 3349/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem v Praze 6, Hošťálkova 46, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. května 2012 č. j. 105 EC 400/2011-27 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2011 č. j. 23 Co 366/2012-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nákladový výrok v záhlaví označeného rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu, vydaná v řízení o částku 449 Kč s příslušenstvím, v němž vystupoval na straně žalovaného. Okresní soud Praha-západ v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I) a uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 2 880 Kč (výrok II). K odvolání stěžovatele proti výroku II Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že s ohledem na průběh sporu požadoval náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení podle právního předpisu, jehož použití bylo na daný případ vyloučeno, stěžovatel podal odvolání. Odvolací soud sice uznal, že soud prvního stupně postupoval podle nesprávného právního předpisu, avšak s ohledem na judikaturu, týkající se výše náhrady řízení o tzv. bagatelních sporech, napadený nákladový výrok potvrdil. Stěžovatel je přesvědčen, že právní závěr odvolacího soudu přehlíží kontext právní úpravy a odvolací soud si zcela chybně vyložil usnesení Ústavního soudu ve věci Bazcom, a. s., a ignoroval nález sp. zn. I. ÚS 3923/11. Stěžovatel předesílá, že si je vědom ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle které otázka náhrady nákladů řízení může intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod dosáhnout jen v určitých kvalifikovaných případech. Podle jeho názoru nesprávnost napadených výroků rozhodnutí představuje právě takový kvalifikovaný případ zásahu do jeho základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů. Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, když obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádně zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo, kdy odvolací soud postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí i judikaturou. V odůvodnění svého rozhodnutí kromě uvedení důvodů, pro něž považoval za správný postup soudu prvního stupně při aplikaci §146 odst. 2 OSŘ, také vysvětlil, z jakých důvodů aplikoval na daný případ vyhlášku č. 177/1996 Sb., za situace, kdy jde o tzv. bagatelní spor a výši náhrady nákladů řízení je třeba korigovat s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality. Na vyčerpávající zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze zcela odkázat.
Pokud jde o odkaz stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu ve věci Bazcom, a. s., a ve věci tzv. formulářových žalob, Ústavní soud konstatuje, že ve své judikatuře, týkající se ústavních stížností stěžovatelky Bazcom, a. s., mimo jiné uvedl, že
"... pokud občanský soudní řád ponechává otázky nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, úvaze obecných soudů, a ty v jednotlivých případech přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a své úvahy dostatečně odůvodní, nelze jejich postup z hlediska základních práv a svobod považovat za svévolný ani nepřiměřený" (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 pak Ústavní soud nabídl obecným soudům i jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob", jež bude pokládat též za ústavně konformní. Uvedené podmínky byly v nyní posuzovaném případě dodrženy a Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení představovala zásah do základních práv stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení dospěl k závěru, že k porušení základních práv stěžovatele nedošlo, a proto jeho stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu