ECLI:CZ:US:2012:3.US.3671.11.1
sp. zn. III. ÚS 3671/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R. J., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010 č. j. 48 C 16/2009-26 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2011 sp. zn. 37 Co 459/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že je považuje za rozhodnutí porušující čl. 2 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že obecné soudy v rámci rozhodování o zaplacení 10 120,- Kč s příslušenstvím použily extenzivní výklad zákona v jeho neprospěch. V daném případě se jednalo o spor o dlužný televizní poplatek. Navrhovatel tvrdil, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť předmětný televizní přijímač, z něhož navrhovatel nezaplatil televizní poplatek, nebyl používán a nebyl funkční, což bylo během řízení doloženo výpověďmi a doklady.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Z obsahu návrhu a stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se navrhovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byl navrhovatel zavázán zaplatit žalobci částku 10 120,- Kč s příslušenstvím jako dlužný televizní poplatek. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal žádné skutečnosti či důvody, které by navrhovatele osvobozovaly od jeho povinnosti k úhradě televizních poplatků, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud zjistil, že obecné soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Ty jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i plně ústavně konformní. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudků obecných soudů obou stupňů, neboť je nadbytečné z jejich závěrů cokoli zde opakovat. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se navrhovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Pro výše uvedené byl návrh navrhovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2012
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu