ECLI:CZ:US:2012:3.US.3879.11.1
sp. zn. III. ÚS 3879/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bazcom, a. s., se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, IČ 27397050, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem v Praze 2, náměstí Míru 820/9, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2011 č. j. 11 EC 563/2010-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 21. 12. 2011, učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka - s odkazem na porušení svých práv zaručených čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky a na omezení práva soutěžitele na podnikání zakotveného v čl. 26 Listiny - domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatelky - právního nástupce Dopravního podniku města Ústí nad Labem - proti žalované M. M. (dále jen "žalovaná") o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna žalovanou částku stěžovatelce zaplatit. Dále bylo žalované uloženo nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 300,- Kč, přičemž v odůvodnění svého v záhlaví citovaného rozhodnutí Okresní soud v Ústí nad Labem podrobně zdůvodnil, proč stěžovatelce nepřiznal dále požadované náklady představující odměnu za zastoupení advokátem, které považoval za neúčelně vynaložené.
Projednávanou ústavní stížností napadené rozhodnutí stěžovatelka napadá ze stejných důvodů, jaké uvádí v ústavní stížnosti, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3259/11, přičemž uvedenou ústavní stížností napadené rozhodnutí je založeno na shodné argumentaci jako rozhodnutí v záhlaví uvedené. Aniž by tak bylo zapotřebí rekapitulovat námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti, stejně jako odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí, může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, a to ze stejných důvodů, jako tomu bylo u shora uvedené ústavní stížnosti stěžovatelky, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3259/11 a která byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. listopadu 2011, doručeným stěžovatelce dne 24. listopadu 2011. Ústavní soud nepovažuje za potřebné v tomto usnesení obsaženou argumentaci opakovat, a proto na ni pouze odkazuje.
Ústavní soud uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2012
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu