ECLI:CZ:US:2012:3.US.3893.11.1
sp. zn. III. ÚS 3893/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti V. J., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. října 2010 č. j. 29 Cdo 4008/2009-111, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009 č. j. 14 Cmo 261/2008-93 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2008 č. j. 8 Cm 34/2006-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2011, napadá stěžovatel všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatel podává předmětnou ústavní stížnost s odvoláním na §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu" a dovozuje zachování lhůty k jejímu podání od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, k němuž došlo dne 6. 1. 2011.
V tomto úsudku o zachování lhůty se však stěžovatel zcela mýlí. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dopadá pouze na ty případy, v nichž stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V tomto případě stěžovatel dovolání podal a dovolací soud o něm dne 26. 10. 2010 rozhodl.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. Lhůta jednoho roku uvedená v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v žádném případě neslouží jako prostředek k prominutí lhůty uvedené v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (viz III. ÚS 422/97, sv. 7, str. 419, III. ÚS 351/97, sv. 10, str. 52).
Ústavní stížnost, která byla stěžovatelem podána téměř rok po doručení odmítavého usnesení dovolacího soudu, je zjevně opožděná, přičemž Ústavní soud v takovém případě nezkoumá tvrzený přesah osobních zájmů stěžovatele.
Z výše uvedeného důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle kogentního ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2012
Jan Musil
soudce zpravodaj