infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.01.2012, sp. zn. III. ÚS 3916/11 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:3.US.3916.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:3.US.3916.11.1
sp. zn. III. ÚS 3916/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 11. 2011 č. j. 20 Cdo 3678/2011-127 a Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. 15 Co 54/2010-92, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem jeho spoluvlastnického podílu a Nejvyšší soud pak dovolání, které stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí, odmítl podle §238a odst. 1 občanského soudního řádu pro nepřípustnost. Ve svém podání vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud měl usnesení soudu II. stupně považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a pokud by dospěl k závěru, že toto má po právní stránce zásadní význam, měl považovat dovolání za přípustné. Pokud však odmítl dovolání z nesprávného právního důvodu, zasáhl tak do jeho ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces. Dále uvedl, že výkon rozhodnutí nebyl nařízen důvodně a jeho odvolání mělo být vyhověno. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, když důvodem odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nařízení výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu povinného (nyní stěžovatele), zásah do práva, kterého se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v souladu s obsahem dovoláním napadeného usnesení, za použití §236 odst. 1 občanského soudního řádu, článku II přechodných ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., a §238 odst. 1 občanského soudního řádu, účinného od 1. 7. 2009, opodstatněně pro nepřípustnost odmítl dovolání, brojící proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. 15 Co 54/2010-92, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Na odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl proto návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto návrh, kterým stěžovatel brojí proti dovoláním napadenému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2010 č. j. 15 Co 54/2010-92, je návrhem podaným po lhůtě k tomu stanovené [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 18. ledna 2012 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:3.US.3916.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3916/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 1. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 12. 2011
Datum zpřístupnění 8. 2. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §236 odst.1, §238 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík dovolání/přípustnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3916-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72713
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23