ECLI:CZ:US:2012:3.US.4232.12.1
sp. zn. III. ÚS 4232/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem Arne Nováka 4, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2007 č. j. 26 Co 606/2006-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. 11. 2012, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a tvrdí, že jím a řízením, které mu předcházelo, byla porušena jeho základní práva a svobody ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Po výzvě soudu k odstranění vad návrhu stěžovatel doplnil ústavní stížnost připojeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2010 č. j. 32 Cdo 641/2010-190 a napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2007 č. j. 26 Co 606/2006-65.
Napadeným usnesením ze dne 5. 1. 2007 č. j. 26 Co 606/2006-65 Krajský soud v Brně změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh stěžovatele (v dřívějším řízení povinného) na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 12. 2005 č. j. 22 Nc 1430/2005-12, zamítl.
Ústavní soud dříve, než se zabývá meritem projednávané věci, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje formální náležitosti a předpoklady pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V projednávané věci stěžovatel napadl ústavní stížností rozhodnutí, které se dostalo do jeho dispozice mimo lhůty vymezené v zákoně o Ústavním soudu pro podání ústavní stížnosti [§72 odst. 3, §75 odst. 2 písm. a), případně §72 odst. 5].
Ústavní stížnost je opožděná. Stěžovatel pravděpodobně dovozuje zachování lhůt pro podání ústavní stížnosti od data doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2010 č. j. 32 Cdo 641/2010-190, což však je nesprávné. Tímto usnesením dovolací soud odmítl dovolání stěžovatele proti jinému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2009 č. j. 47 Co 315/2008-171, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 10. 2008 č. j. 6 C 181/2004-164 o odmítnutí odvolání stěžovatele proti rozsudku téhož soudu ze dne 14. 2. 2005 č. j. 6 C 181/2004-111 pro jeho opožděnost. Dovolání stěžovatele dovolací soud odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek ze zákona přípustný. Je tedy zřejmé, že toto rozhodnutí dovolacího soudu bylo vydáno v jiné věci než je věc, jíž se týká rozhodnutí napadené ústavní stížností.
Z výše uvedeného důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj