ECLI:CZ:US:2012:3.US.628.12.1
sp. zn. III. ÚS 628/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Karlem Maláskou, advokátem v Tišnově, Hornická 901, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. září 2009 č. j. 22 Nc 5547/2008-36 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2011 č. j. 26 Co 258/2010-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 21. 2. 2012, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 7. 6. 2012, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušeno mělo být také ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením Okresního soudu Brno-venkov byl zamítnut návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 19. 4. 2008 č. j. 22 Nc 5547/2008-7 (výrok I) a na odklad provedení této exekuce (výrok II). Proti tomu brojil stěžovatel odvoláním, načež Krajský soud v Brně shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku I zrušil a řízení o zastavení exekuce zastavil, ve výroku II je potvrdil a dále rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedených soudů, jimž bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na odklad provedení exekuce, dané řízení bylo skončeno napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, jímž bylo potvrzeno "zamítavé" usnesení Okresního soudu Brno-venkov jako soudu prvního stupně. Předmětné usnesení Krajského soudu v Brně, které je zde nutno považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, bylo stěžovateli - jak plyne z přípisu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 6. 2012 - doručeno dne 19. 5. 2011 (prostřednictvím jeho právního zástupce Mgr. Miloslava Čejky). Ústavní stížnost pak stěžovatel podal na podatelnu Ústavního soudu dne 22. 2. 2012, tedy zjevně po zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, která se týká rozhodnutí uvedených soudů o (údajném) návrhu na zastavení exekuce, je třeba poukázat na to, že Krajský soud v Brně se ztotožnil s právním názorem stěžovatele vyjádřeným v odvolání, že je nutno tento návrh považovat za odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, a proto usnesení soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení o (údajném) návrhu na zastavení exekuce zastavil. Z uvedeného plyne, že pro stěžovatele negativní soudní rozhodnutí bylo "odstraněno", řízení o jeho návrhu (resp. o jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce) dále pokračuje, přičemž stěžovatel v něm může hájit svá práva a v tom rámci uplatňovat procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Vzhledem k tomu nelze ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat ústavní stížnost za přípustnou. Pokud by (snad) měl stěžovatel výhrady vůči výroku, kterým Krajský soud v Brně řízení o zastavení exekuce zastavil, nutno ve shodě se závěry obsaženými v předchozím odstavci konstatovat opožděnost ústavní stížnosti.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu