ECLI:CZ:US:2012:3.US.719.12.1
sp. zn. III. ÚS 719/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. B. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Voldánem, advokátem se sídlem v Praze, Haštalská 27, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2011 č. j. 13 Co 551/2011-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení listovního tajemství a práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jež bylo vydáno v jeho exekuční věci. Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil jeho vykonatelnost.
Z ústavní stížnosti a vyžádaných spisů Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Cm 224/2010 a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 49 EXE 1146/2011 se podává, že Městský soud v Praze usnesením 22. 12. 2011 č. j. 13 Co 551/2011-57 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2011 č. j. 49 EXE 1146/2011-27, jímž nařídil exekuci na majetek jmenovaných povinných, včetně stěžovatele, a to k vydobytí plnění dle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2010 č. j. 23 Cm 224/2010-11. Odvolací námitku stěžovatele, že mu směnečný platební rozkaz nebyl řádně doručen, shledal nedůvodnou; podle názoru soudu stěžovatel neprokázal opak toho, co jako rozhodné údaje obsahovala příslušná doručenka zásilky (obsahující vykonávaný titul), jestliže se odtud podává, že svým podpisem potvrdil její převzetí na doručující poště.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje opětovně přesvědčení, že exekuční titul není vykonatelný, protože se v rozhodné době na adrese, na kterou byl doručován, nezdržoval, jelikož vykonával službu kapitána na námořní lodi. Z doručenky, na níž je uvedeno převzetí zásilky dne 8. 9. 2010, je na první pohled zřejmé, že podpis osoby, která zásilku převzala, není podpisem jeho. Nadto - jak vyplývá z úředního záznamu České pošty na obálce - zásilka byla dne 2. 9. 2010 "omylem otevřena" z důvodu "nesprávného dodání", a tím došlo k zásahu do jeho práva na ochranu listovního tajemství.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti předně dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.
Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení, a proti rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který využil. Nikterak se přitom nenaznačuje, že se mu nedostalo možnosti využít zákonem stanovených procesních práv, resp. že by jeho procesní postavení postrádalo znaky postavení ve vztahu k druhé procesní straně rovného (totéž je namístě vztáhnout i k předchozímu řízení nalézacímu, v němž otázku doručení směnečného platebního rozkazu stěžovatel otevřel rovněž).
To je v zásadě vše, co z článku 36 odst. 1 Listiny lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá.
Výjimkou jsou situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli. Podobné platí i v rovině skutkových zjištění; také zde je významný jen zjevný zákonný exces při provádění důkazů, v jejich následném hodnocení, resp. při vytváření rozhodného skutkového základu logickou syntézou jednotlivých dílčích zjištění.
Stěžovateli příznivý závěr - v takto vymezených hranicích ústavněprávního přezkumu - však učinit nelze. Obecné soudy aplikovaly bezpochyby adekvátní podústavní právo, vycházely z nezpochybnitelného názoru o důkazní síle doručenky jakožto veřejné listiny, a v dalším již šlo jen o hodnocení, zda tvrzení stěžovatele (a navržené důkazy) jsou způsobilé doložit opak toho, co je doručenkou potvrzeno. Odvolací soud zde dospěl k určitému závěru, který odpovídajícím způsobem odůvodnil, a který je hájitelný (lze jej zastávat); byť mu lze vytknout, že nepřistoupil k podrobnější skutkové argumentaci okolnostmi, zjistitelnými z nalézacího spisu (viz níže), o situaci rozhodovacího excesu či libovůle zde nejde. Ani okolnost, že zásilka byla nejprve "nesprávně dodána - omylem otevřena", nemá přímý vztah k pravdivosti údajů o konečném doručení zásilky stěžovateli, zejména je-li poštou potvrzeno (viz č. l. 23 nalézacího spisu), že obsah zásilky adresované stěžovateli "nebyl změněn" (případné porušení listovního tajemství je v daných souvislostech bez významu).
Stěžovatel se v předcházejících řízeních bránil tvrzením, že v době doručování směnečného platebního rozkazu (pozn.: 8. 9. 2010) dlel na lodi coby námořní kapitán; předložené potvrzení však dokládá toliko, že v době od 1. 12. 2008 do 30. 5 2011 vykonával funkci kapitána na lodi "Running on waves", nikoli již, že ji v tomto období neopustil. Jeho manželka ostatně potvrzovala, že na lodi se má zdržovat až od 1. 12. 2010 (č. l. 24 a 27 nalézacího spisu), a sám stěžovatel se soudem komunikoval podáním ze dne 3. 11. 2010 (č. l. 18), v němž vědomost, že je mu soudní zásilka (označená jako "SPR+žaloba+kop.SM") doručována, dal výslovně najevo.
Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. V této fázi pak jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Z řečeného se podává, že právě tak je tomu v dané věci.
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) se za těchto okolností již nebylo nutné zabývat; zvláštního (zamítavého) výroku zde netřeba.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu