ECLI:CZ:US:2012:4.US.1089.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1089/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatele MUDr. M. B., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, ul. Pravdova čp. 1113/II, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 2556/2011-112 ze dne 29. 12. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 23. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") č. j. 7 Co 2556/2011-112 ze dne 29. 12. 2011, jímž bylo odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") č. j. 2 C 222/2010-53 ze dne 3. 2. 2011 v části odmítnuto a v části byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
S účinností od 1. 1. 2001 byl do českého právního řádu zařazen nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Dle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, lze žalobou pro zmatečnost napadnout i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, aniž by předtím využil institut žaloby pro zmatečnost, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 51, str. 839 a násl.), což činí jeho ústavní stížnost nepřípustnou.
Stěžovatel nesplnil podmínku plynoucí z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ani ve vztahu k té části usnesení krajského soudu, jíž byl rozsudek okresního soudu zrušen, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Zmíněným výrokem usnesení krajského soudu totiž řízení před obecnými soudy nekončí a stěžovatel tudíž může veškeré své námitky uplatnit v jeho rámci; nehledě k tomu, že tímto výrokem bylo odvolání stěžovatele vyhověno a tedy i proto je usnesení krajského soudu v této části nezpůsobilé neoprávněně zasáhnout do stěžovatelových ústavně zaručených práv.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj