ECLI:CZ:US:2012:4.US.1195.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1195/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2012 č. j. 117 EC 3/2011-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení principu rovnosti před zákonem, a tím i porušení zásady právní jistoty, garantovaných čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1.014,- Kč s příslušenstvím, jakožto částky představující jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka ve věci zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí, jakožto postupníku pohledávky vůči vedlejšímu účastníku, rozsudkem ze dne 17. 1. 2012 č. j. 117 EC 3/2011-27 přiznal ve výroku II. nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 300,- Kč představující zaplacený soudní poplatek. K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že ostatní stěžovatelkou uplatněné náklady s přihlédnutím k usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 nepovažoval za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť zástupce stěžovatelky podal více takových typových žalob, jež se liší pouze osobními či časovými údaji.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovuje nesouhlas s výrokem II. rozsudku, kterým jí okresní soud určil náhradu nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníku ve výši 300,- Kč namísto uplatněné částky 8.220,- Kč. Stěžovatelka má za to, že postupem obecného soudu byl porušen princip rovnosti před zákonem a s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí a právní jistoty, neboť v jiných skutkově a právně totožných věcech okresní soud stěžovatelce plně vyhověl i v této otázce. Libovůli v rozhodování stěžovatelka shledává ve skutečnosti, že okresní soud svůj výrok o náhradě nákladů řízení náležitě a řádně neodůvodnil, a odůvodnění svého rozhodnutí založil na odkazu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 bez jakéhokoli zkoumání konkrétních okolností její věci, jež v ústavní stížnosti podrobně popisuje a které dle jejího názoru dokládají účelnost nákladů vynaložených na zastoupení advokátem. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ve výroku II. zrušil.
II.
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1385/12 ze dne 28. 5. 2012, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1197/12 ze dne 16. 5. 2012, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1194/12 ze dne 9. 7. 2012 a dalších (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.
6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu