ECLI:CZ:US:2012:4.US.1206.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1206/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele pana M. H., právně zastoupeného advokátem JUDr. Janem Svatoplukem Bílým, Jihlavská 823/78, Praha, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 10. 2009 sp. zn. 10 C 75/2009 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 61 EXE 6209/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 5, který nabyl údajně právní moci dne 30. 11. 2009, zavázán povinností zaplatit Agentuře Česká inkasní, s. r. o., částku 124.292,15 s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 59.133,- Kč. Na základě tohoto rozsudku vydal Okresní soud v Liberci ústavní stížností napadené usnesení, kterým nařídil exekuci na majetek povinného. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že popisovaná soudní a exekuční řízení se odehrávala v době, kdy stěžovatel nebyl v ČR, neboť byl dne 27. 12. 2006 vydán k trestnímu stíhání do Švédska, kde setrval ve výkonu trestu až do 4. 2. 2010, kdy se vrátil zpět do ČR. Teprve po návratu do ČR se stěžovatel dozvěděl, že byl v jeho věci vydán rozsudek pro zmeškání. Následně si stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost, jež mu byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2011 sp. zn. 10 C 75/2009 zamítnuta. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 16. 12. 2011 sp. zn. 51 Co 405/2011 sice tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil, nicméně v odůvodnění dospěl k závěru, že pokud se žalobce dozvěděl o sporném rozsudku nalézacího soudu až z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 4. 2010, nedošlo v daném případě k řádnému doručení a z toho důvodu nemohl rozsudek pro zmeškání nabýt právní moci. Stěžovatel je proto toho názoru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a domáhá se jejich zrušení.
II.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že stěžovatel byl v rámci poučení o opravných prostředcích poučen řádně o tom, že si může proti rozsudku, případně usnesení podat odvolání, a to do 15 dnů od doručení. Měl-li stěžovatel za to, že mu nebylo doručeno řádně, nic mu nebránilo v podání řádného opravného prostředku, tj. odvolání. Navíc již Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém usnesení ze dne 2. 3. 2011 sp. zn. 10 C 75/2009 poučil stěžovatele o tom, že nevyužil dobrodiní ustanovení §50d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a nežaloval neúčinnost doručení.
Z podání stěžovatele a ani z přiložených listin nevyplývá, že by tento naplnil zásadu subsidiarity ústavní stížnosti a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než předmětný návrh v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. září 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj