ECLI:CZ:US:2012:4.US.1242.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1242/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele J. H. o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 54/2012-86 ze dne 22. 2. 2012 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 7 C 138/2010-74 ze dne 31. 10. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů.
Z obsahu napadených rozhodnutí, jejichž kopie si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud"), bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu č. j. 7 C 138/2010-74 ze dne 31. 10. 2011 byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti České republice - České správě sociálního zabezpečení a Domovu pro seniory o zaplacení částky 3 096,- Kč s příslušenstvím. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 7 C 138/2010-86 ze dne 26. 3. 2012 bylo odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu jako nepřípustné odmítnuto s odůvodněním, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 10 000,- Kč.
Dříve než mohl Ústavní soud napadená rozhodnutí věcně přezkoumat, musel se zabývat otázkou, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Pokud jde o usnesení krajského soudu č. j. 13 Co 54/2012-86 ze dne 22. 2. 2012, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu, je třeba podotknout, že domníval-li se stěžovatel, že jeho odvolání mělo být meritorně projednáno, nevyčerpal doposud všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť dle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), mohl podat proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost. Jelikož nevyčerpání všech dostupných opravných prostředků zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu než v této části ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Nad rámec výše uvedeného ovšem Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud postupoval plně v souladu s ustanovením §202 odst. 2 občanského soudního řádu, dle nějž v tzv. bagatelních věcech, kdy požadované plnění nepřesahuje částku 10 000,- Kč, není odvolání přípustné. To je významné potud, že proti rozsudku okresního soudu č. j. 7 C 138/2010-74 ze dne 31. 10. 2011 nebyl přípustný opravný prostředek, o čemž byl stěžovatel řádně poučen. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Za daných okolností, kdy rozsudek okresního soudu představoval konečné rozhodnutí ve věci, bylo třeba odvozovat běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku ode dne jeho doručení. Dle sdělení okresního soudu byl předmětný rozsudek doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 1. 12. 2011, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak bylo pondělí 30. 1. 2012. Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost až dne 5. 4. 2012, učinil tak zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty, a Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku okresního soudu č. j. 7 C 138/2010-74 ze dne 31. 10. 2011 odmítl dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Skutečnost, že stěžovatel podal proti rozsudku okresního soudu odvolání, neměla na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí vliv, neboť jak již bylo zdůrazněno výše, tento opravný prostředek nebyl v projednávané věci přípustný.
Závěrem Ústavní soud toliko poznamenává, že nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to již nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj